Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Učitelka na mateřské

Jak poznali, že jsem učitelka

Jistě znáte ten vtip, že učitelka je diagnóza, nikoli povolání. Myslím, že je pro toto povolání dost specifik na to, abyste mezi pěti ženami poznali, která z nich je učitelka. Na mě to prý jde poznat celkem snadno. Brýle ani kostýmky nenosím, ale ono to ani není tak o vzhledu jako o chování. Co se mi narodil syn a trochu povyrostl, začala jsem s ním navštěvovat cvičení pro batolata, plavání, dětské skupiny a herničky. Jak už to tak bývá skamarádila jsem se tam s několika maminkami stejně starých dětiček.  

„Koukej, Amálko, to je ryba“ říká jedna z nově nabitých kamarádek. „To je žralok! Paryba.“ opravila jsem její tvrzení. „No jo, ale to ona přeci nezná. Všemu co plave říká ryba.“

„To je ale velká kočička, viď Amálko.“  Puma severoamerická. „Hele, nejsi ty náhodou učitelka?“

Určitě jim tím opravováním lezu dost na nervy. Ale myslím si, že děti vstřebávají informace jako houby a jsou schopny si zapsat do mozkových synapsí slovo „žralok“ úplně stejně jako třeba „banán“. Pro ně jsou všechna slova nová a u všech se snaží pochopit význam. Čím více slov budeme dětem nabízet, tím více jich mohou pochopit a využít.

„bů“ a „mé-é“

Škola mi chybí, ale žáci už tolik ne. Máme v práci dobrý kolektiv, rádi se scházíme i mimo pracovní povinnosti. Pokud jen trochu mohu, účastním se zejména oněch mimoškolních, ale i některých školních akcí i přes to, že jsem na rodičovské dovolené. Minimálně jednou do měsíce navštívím školu, zajdu třeba na oběd nebo jen tak na pokec do kabinetu. Obvykle beru syna s sebou. Kolegyně i kolegové ho rádi vidí. Je to pro ně příjemná změna – takový malý roztomilý človíček namísto těch puberťáků, které mají před očima celý týden. Byla jsem se dokonce podívat i u zápisů do prvních tříd. Ještě než začaly, šla jsem svému tehdy ročnímu synovi ukázat třídu. Byly tam připraveny pomůcky, například kartičky s obrázky zvířat. Hned hlásil „“ a „mé-é“. Tak jsem na něj byla moc hrdá. :-D

 


Ohlédnutí za třídnictvím

Tak už je to zase tři roky, co jsem tu byla naposledy. Tehdy jsem začínala s třídnictvím a věřila jsem, že přidám nějaký ten příspěvek o vývoji mé učitelské kariéry. Popravdě už ani nevím, co bylo důvodem, proč jsem tak neučinila. To se někdy tak zkrátka přihodí. Asi moc práce a málo času?

Každopádně třídnictví mě bavilo. Moje 17členná třída byla fajn. Prožili jsme (myslím, že úspěšně) celou osmou třídu a půlku deváté. Pak jsem totiž odešla na mateřskou. Synovi je dnes už rok a půl a minulý týden se mi stala příhoda, která ve mě vzbudila nápad na článek do mého blogu. Tuto příhodu vám ale dnes nenapíši. Mám totiž pocit, že bych měla postupovat tak nějak popořadě. 

Třídnictví v 8.B

Tenhle ročník se na naší škole skládal ze dvou málo početných tříd. Někdo jistě řekne LUXUS! A musím dodat, že v mnoha ohledech je to tak. Na prvním stupni byly třídy o něco početnější, ale znáte to. Ty pilné, bystré a ambiciózní žáky pohltil víceletý gympl, ti z druhé strany škály propadli a někteří se odstěhovali. Naštěstí ke sloučení nedošlo, neboť se všichni shodli, že bychom se z toho zbláznili. Každá z oněch tříd měla svá specifika. Áčko platilo za chytřejší a cílevědomější a béčko za studijně slabší a nemotivované. Obě třídy jsem učila od doby, kdy byly v pátém ročníku. Věděla jsem tedy, že áčko možná dosahuje v průměru lepších studijních výsledků, ale jako parta nedrží moc pohromadě, je plné individualit a osobností a jsou si spíše soupeři než-li kamarády. To v béčku se nikdo nikam moc nehnal, o to pohodovějším kolektivem se zdáli být. Nakonec jsem tedy byla i ráda, že jsem dostala právě je.

Průměrný žák 8.B 

Je mu 13 let, měří 167 cm, má špinavě blond až dohněda vlasy, modré oči, je rád na netu, oblíbený předmět je tělocvik a dějepis, naopak nemá rád fyziku a matiku a chce v budoucnu získat maturitu. To byl výsledek malého průzkumu, jež jsem se svými žáky udělala na začátku školního roku.  Na lístečky s otázkami mi žáci vyplnili údaje a tak jsem získala přehled o jejich zájmech a zaměření. Zvláště údaje o výšce byly zajímavé. Výškové rozpětí naší třídy bylo od 145cm vysokého klučiny, který se od první třídy moc nezměnil, po 185 cm vysoké dlouhány (dvojčata) mezi které, když jsem si stoupla (se svými 164cm)  komentoval to jistý žák slovy „Paní učitelka a dvě věže“. Jednomu žákovi zase narostl už v sedmičce slušný knírek. No a holky samé modelky, jak už to v tomto věku bývá. Některé i otevřeně sexuálně aktivní. Jeden žák se samými jedničkami ale pět dalších skoro na propadnutí. Jeden žák na Ritalinu, jeden co má mámu a mámu, jeden impulzivní jiný tak tichý, že ani není slyšet … zkrátka užila jsem si snad ode všeho. 

Odměna co zahřeje

Líbilo se mi, že mě měli rádi a dávali mi to najevo. Já se jich vždy zastávala a snažila se je chránit ale i korigovat jejich představy. S rodiči jsem vycházela bez problémů. Taková akční úča. Pořádala jsem pro žáky i rodiče společná odpoledne mimo výuku. Několikrát jsme byli na hřišti hrát míčové hry a jednou jsme byli ve třídě a hráli deskové a karetní hry. Obvykle se účastnilo jen to „zdravé jádro“, ale akce to byly vždy povedené. Také jsem si vymyslela soutěž o pohár (zmrzlinový). Byla to snaha o …asi  zvýšení motivace k učení, ale spíš vylepšení známek (což jak vnímám není to samé). V soutěži nešlo o to mít nejlepší prospěch ve třídě, ale o to dosáhnout největšího posunu k lepšímu. V pololetí jsem si tedy vzala průměr za poslední vysvědčení a udělala tabulku s porovnáním s aktuálním průměrem. U koho došlo k největšímu zlepšení, vyhrál pozvání do cukrárny na pohár pro sebe a svého rodiče.  Žáci byli dost napjatí při odhalování výsledků a při předávání vysvědčení tak bylo o další emoce postaráno. Co mě však zahřálo u srdce bylo poděkování od jedné maminky, které přišlo e-mailem. Přikládám ho v originálním znění: 

„Dobrý den paní učitelko, chtěla bych se s Vámi podělit o naši radost z pololetního vysvědčení Péti. Chtěla bych Vám i Vašim kolegům poděkovat touto cestou za trpělivost s naším synem a ohodnocením jeho výsledků. Opravdu jsme měli velikou radost, když nám sám s úsměvem předložil jeho vysvědčení. Sám tímto dostal motivaci, aby se snažil i v dalším období a možná i dále výsledky ještě zlepšil. Vynaložíme na to opravdu co budeme moci ! Děkuji Vám všem a přeji i nadále pevné nervy a hodně pochopení.  Děkuji, přeji hezké prázdniny a krásný, pohodový víkend.“

Tak doufám, že i vám se čas od času dostane nějaké té pochvaly a poděkování za vaši práci. 


Začínající učitelka verze 2014 – třídnictví

Tak jsem to zvládla. Uf. Jsem tu a píšu. Po dvou letech jsem díky aktualitám, které správci www.rvp.cz pravidelně posílají na mou mailovou schránku, opět našla cestu ke svému blogu. Přihlašovací údaje se mi mezitím vypařily z hlavy a tak jsem musela kliknout na „zapomenuté heslo“. To jsem však neměla vyhráno. Chtělo to po mě uživatelské jméno. Hm… co by to tak mohlo být. Vyzkoušela jsem tak deset možná dvanáct možností a stále mě to neznalo. Po pětiminutovém ťukání do klávesnice jsem se uráčila přečíst si, co k tomu píší a dočetla jsem se, že uživatelské jméno je vlastně e-mail. Tím se výběr zúžil asi tak na 4 možnosti. No a pak už to byla hračka.

Začínající učitelka verze 2014 – třídní

V učitelské profesi už jsem se trochu rozkoukala a přidala mnoho zážitků a doufám nějaké ty schopnosti a dovednosti. Letos začínám svůj čtvrtý rok. A přes to mohu dále pokračovat v názvu svého blogu „Začínající učitelka“ – jen dodám „Začínající třídní učitelka“. Ačkoli vyhrožuji těhotenstvím každou chvíli, situace je taková, že jsem třídnictví prostě vzít musela, chtě nechtě. O třídnictví jsem se dozvěděla již v červenci a byl to pro mě nejdříve šok. Když jsem jej překonala, začala jsem se docela těšit. Budu mít osmáky. Učím je už od páté třídy, takže je znám a patří spíše mezi ty oblíbenější třídy, je-li to možné takto napsat. Je to třída početně malá, za to plná výrazných jedinců. 

Mladá, blbá, aktivní

Nevím jak ve vašem okolí, ale u nás jsou tato tři slůvka jakýmsi rozkódováním titulu MBA. Ten nemám. A ani se na to v nejbližší době nechystám. Proč také.  Ale na zvyšování své kvalifikace se chystám. Na webu NIDV jsem si našla školení Jak pečovat o klima třídy. A protože mi náš pan ředitel tyhle čtyři pátky v Praze povolil, budu mít jistě o čem na tomto blogu psát. Těšte se. Já se také těším.


Někde prezident… někde starosta… u nás Karel Gott

 
První školní den bývá již tradičně ve škole slavnostní událostí. Natěšení prvňáčci, nervózní rodiče, uspěchaní učitelé, rozjívený druhý stupeň, jehož osazenstvo si horlivě sděluje zážitky z prázdnin. Ještě že to trvá jen necelou hodinu. A do toho si představte, že se měnilo vedení školy. Nový ředitel právě zjišťuje, že mít projev do školního rozhlasu po té, co na poslední chvíli dosprintoval do ředitelny, chce pořádně vytrénované plíce. Já zjišťuji, že žáci sice utichnou, když slyší znělku rozhlasu, ale  vzápětí již opět není rozumět jedinému slovu. Jsou tu totiž přeci důležitější témata hovoru. Máme dnes návštěvu.

 

No ano, již několik let chodil v prvním školním týdnu zpravidla do prvních tříd na návštěvu pan starosta. Letos nepřijde. Naopak pozval žáky na radnici. Nicméně se ohlásila jiná návštěva. Jako čtenáři tohoto příspěvku jistě v tuto chvíli očekáváte, že se na scéně objeví mistr Kája Gott. No a on skutečně …. nikde. Co by taky dělal na naší základce. Kdyby to však byl opravdu právě on,Hejlík1 daleko lépe by se mi to vysvětlovalo. No posuďte sami, říká vám něco jméno Lukáš Hejlík? Ještě před týdnem jsem o jeho existenci neměla ani tušení. Je to herec a je to zároveň bývalý žák naší školy. Musela jsem si ho nejprve „vygooglit“ abych se dostala trochu do obrazu.  Přiznám se, že to co jsem se dočetla, ve mně nadšení příliš nevzbuzovalo. Dobrá čtvrť, Ošklivka Katka! To jsou seriály, kde účinkoval a které prošly kolem mne naprosto bez povšimnutí. K nám přijel v rámci promo k seriálu Základka. Hraje tam učitele, ale podle jeho slov si při natáčení před katedrou moc nepobyl.  

Abych se vrátila k dění dnešního dopoledne….Po projevu ředitele se otevřely dveře a vešel vcelku sympatický mladík s batohem přes rameno a za ním se hrnul kameraman, fotografové a nakonec i zástupci školy. Netoužila jsem příliš býti v záběru, ale když on mluvil ze začátku jenom na mně a blokoval mi mou únikovou cestu. Přišlo mi to jako celá věčnost, ale zřejmě to bylo jen pár vteřin. Posadila jsem třídu a „utekla“ za kameru, kde jsem vytáhla zase foťák já a dokumentovala. Musím uznat, že osobní setkání výrazně vylepšilo mé mínění o tomto herci.  Byl zábavný, vstřícný a normální. Kladl deváťákům na srdce, aby nenechali výběr střední školy náhodě, aby si našli to, co je baví. Dostal se také k literatuře, kterou má rád a kterou propaguje po školách v podobě scénických čtení LiStOvÁnÍ. Pokud u vás tento pořad někdy byl, dejte vědět, jak se vám to líbilo. 

hejlík2

Po té si prošel školu, navštívil i školku, kde si chvíli pohrál a s dětmi si i zacvičil rozcvičku.
 Ve školní jídelně pak následovala autogramiáda. Šrumec to byl veliký ale všem zúčastněným stranám se myslím líbil.  

 

 


přes rok na blogu

Tak konečně pár volnějších dní. Poslední příspěvek jsem tu zanechala někdy v květnu a od té doby se toho hodně změnilo. V červnu to byl rok, co jsem začala psát tenhle blog – Začínající učitelka 2011. Větší novinka nastala ale v osobním životě. Na začátku července jsem se vdala a s tím se pojí řada změn … především vyřízení všech dokladů, nahlašování změn jména a adresy, nové průkazky, nové internetové účty …. Tak jsem chtěla změnit své jméno i  zde ale ouha. V profilu jsem nenalezla možnost této změny.  Ono  na tom tady zase tolik nezáleží.

V druhé polovině školního roku jsem ze psaní vypadla. Prvotní dojmy, které jsem potřebovala ventilovat v učitelské komunitě, jsem zde (myslím že úspěšně) zanechala a pak už jsem tu potřebu prostě asi neměla.  Ačkoli mě jistě potkávaly nové a nové zážitky.  Abych nějak navázala, rozhodla jsem se podívat na své první příspěvky. 

Tak například v Předávání kabinetu píšu : Jen výzdoba je poněkud zastaralá – na pár skříních jsou vylepeny obrázky květin z kalendářů (nejspíš tam jsou už 20 let) a kytky z krepáku – což byla specialitka paní učitelky, která je vyráběla se žáky během pracovních činností nebo praktik z přírodopisu. Snad to přežije, že obrázky ze skříněk půjdou do koše a umělý kytky asi taky.

Musela jsem se pousmát, protože obrázky z kalendáře stále zdobí mé skříně a kytky z krepáku (ač v polovičním počtu) jsou stále kde bývaly. Odstranila jsem sice jeden obrázek ale zjistila jsem, že ho musím nahradit jiným obrázkem, neboť ten původní byl ke skříni přilepený a tudíž jeho stržení zanechalo nehezké následky. Jenže, a to je druhý kámen úrazu, nemám ho čím nahradit. Ráda bych někde sehnala zajímavé přírodopisné plakáty, jako občas vycházejí v 21.století nebo v ABC. Jenže ani jeden z těchto časopisů škola ani já neodebíráme. Máte třeba nějaký tip na zpřehlednění a zútulnění kabinetů?



úspěch u devítky?

Máte také ve škole třídu, kterou nic nebaví a všechno je jí jedno? Obzvláště, když mají žáci postup na střední školy a učiliště již zaručen? Váš úkol je získat a udržet jejich pozornost a zaujetí dvě hodiny při odpoledce, když je venku tak hezky? Tak to jste na tom jako já.

Navrhněte si co chcete dělat

Na začátku školního roku jsem se těšila na výtvarku v deváté třídě, neboť  jsem věřila že je to pro ně přeci odpočinkový předmět, který mají jistě rádi a že jsou již natolik zruční, že je budu moci zasvětit do zajímavějších technik, než jsou tempery a vodovky. No, ukázalo se, že jsem byla přehnaně optimistická. Na odpoledku si někteří nebali nic, ani penál natož  pak štětce a barvy. Naprostá absence motivace a zájmu pohltila jakékoli mé snahy. V záplavě jiné práce jsem se přestala snažit tam, kde jsem neviděla návratnost. Hodiny probíhaly líně a pomalu přesto hlasitě, připadala jsem si spíše jako hlídač než učitel. Nebavilo je nic, ani kresba, ani koláže.  Když už jsem nevěděla co by, navrhla jsem, ať sami přijdou s náměty a technikami, které by chtěli v hodinách zkusit. Rozdala jsem lístečky a oni se mi vrátili téměř prázdné. Jen asi 5 žáků něco napsalo. Z toho třikrát se na lístku objevilo slovo graffiti. ( A dvakrát náklaďák ???) 

Graffiti ve škole

Nejsem z těch, kteří by upírali graffiti místo mezi druhy výtvarného

Marylin

 umění. Jenže jsem se o ně nikdy nezajímala a nevěděla jsem tedy, jak bych měla toto téma pojmout.  Uplynuly dva měsíce a při rozhovoru s kolegyní jsme narazily na téma graffiti. Zmínila se, že kdysi byla na přednášce v knihovně na toto téma. Kontaktovala jsem tedy knihovnu, aby mi pomohli najít pána(kluka), který přednášku vedl. Do týdne mi odpověděli a já pánovi zavolala a dohodla s ním přednášku i u nás na škole.  Pro školu prý zatím přednášky nedělal, takže jsem navrhla, že nejprve zkusím s žáky takovou malou evokaci, tedy že zjistím, co si pod pojmem graffiti vlastně představují. Začala jsem tedy brainstormingem. Čekala jsem větší zapojení, ale na tuhle třídu, to dopadlo slušně. Vytiskla jsem z internetu několik vzorníků písma používaných v graffiti a rozdala je žákům. Ti si pak měli vybrat jedno slovo z brainstormingu a pokusit se ho napsat ve stylu graffiti. Některé práce byly povedené. Problém jim dělalo udržet velikost písma a rozvrhnout si je, aby se jim na čtvrtku vešla všechna písmenka (Přesto, že měli k dispozici, tréninkové papíry). Měla jsem takový záměr, že z nápisů sestavíme myšlenkovou mapu, ale zatím jsem ho nerealizovala. 

Marylin a Mona

Další dvouhodinovku měl pán přijít, ale musel to odložit. Tak jsem zabrousila do „vedlejšího“ stylu a to ke Street artu. Pustila jsem žákům krátkou reportáž a pak jsme trochu diskutovali. Jedna součást street artu je práce se šablonami. Opět jsem si některé vyhledala na internetu a vytiskla. Nakopírovala jsem je pak na čtvrtky. Žáci si mohli vybrat jednu ze dvou žen – Monu Lisu nebo Marylin Monroe. Šablony s jejich tvářemi museli žáci vystřihnout a pak protože nemám k dispozici spreje, přes ně nanášeli temperu štětcem nebo houbičkou. Vystříhání všech detailů vyžadovalo velkou míru soustředění, proto byl ve třídě neobvyklý klid. Na závěr si zvolili barevnou tuž a svůj obraz dotvořili dle libosti. Vznikla tak například ďábelská Mona Lisa, která má ráda Tři sestry či značková Marylin Mc Addidas. Konečně jsem viděla radost z tvorby. A měla jsem radost i já.  Všechny hotové práce šly na nástěnku. A přesto, že nejsou ani zdaleka dokonalé, a možná se při pohledu na ně zarazíte, jak z toho mohu mít takovou radost, je to prostě tak.

Na nástěnce

Na nástěnce

 

 

 


Odpočet již dávno začal

Aj aj.. tak koukám, že je to více než dva měsíce, od posledního mého příspěvku. Tehdy právě končily jarní prázdniny a už tu máme první máj. 

hlavolamy, nožky nahoru a bahno na záda

s dvěma třídami jsme vyrazili na výstavu her a hlavolamů z Techmanie. Organizačně se mi dařilo, jeli jsme totiž do míst, kde to dobře znám. Ačkoli by z tohoto výletu byl jistě nějaký pěkný příspěvek nestíhala jsem, neboť o pouhé dva dny později jsem organizovala velký ples a měla hlavu plnou starostí. První březnový víkend jsem se družila s kolegyněmi v lázních. I to dopadlo dobře. Dobře jsme pojedly a odpočinuly si. Pak se konal lyžák a to byla dost narušená výuka, protože jelo vždy jen několik dětí z každé třídy. Duben začal projektovým dnem o slavných rodácích našeho města a hned na to byly velikonoční prázdniny. Prostě akcí bylo dosti ale kapacity na psaní málo.

A někdy mezi tím jsem koukla na kalendář od portálu a tam začalo odpočítávání dnů do začátku prázdnin. :-D

Omlouvám se za tento pro vás možná zbytečný příspěvek. Ale příště to napravím …. snad.


týden po prázdninách

Ráda bych se podělila o několik zážitků z uplynulého týdne.  Žáci i učitelé se po týdnu jarních prázdnin opět shledali se školními povinnostmi. Mě se tak strašně nechtělo do práce. Tyto návraty jsou snad pro učitele ještě horší než pro děti.

Mentor

Před prázdninami jsem měla na jedné hodině návštěvu – mentora, který mi má pomáhat v rozvoji mých učitelských dovedností. Hodina byla tak trochu nudná i pro mne, neboť jak jsem se přiznala i jemu, na její přípravu jsem neměla dostatek času a tak byla koncipovaná výkladově. Nevymýšlela jsem žádné aktivity. Jeli jsme podle prezentace. Nejprve měli podle obrázků živočichů zkusit uhádnout jakou skupinou živočichů se budeme zabývat a případně zástupce pojmenovat. Dál už byl jen výklad s občasným zařazením otázek do pléna. Přirozeně padaly také otázky od dětí, které jsem se snažila zodpovědět. Probírali jsme kroužkovce. Po hodině jsme měli s mentorem sezení a povídali si. Jsem zastáncem toho, že každý prožitek, každá informace, každá dovednost a každá zkušenost, všechna slova a všechny myšlenky jsou nám užitečné – alespoň pro rozvoj či trénování našeho mozku. Proto jsem jeho pohled na mou hodinu uvítala, ačkoli musím konstatovat, že v některých věcech jsme se v názorech rozcházeli. Třeba v rozsahu učiva. V šesté třídě , v tématu kroužkovci vysvětluji stavbu těla a znaky kroužkovců na žížale, kterou děti dobře znají. Jako další zástupce uvádím dětem nítěnky, pijavky a nereidku. Nereidku proto, že se jedná o mořského zástupce a mám její pěknou fotografii. V diskusi pak mentor narazil na to „proč prý chci po dětech znát nějakou nereidku hnědou, když ani nežije u nás a ani on o ní nikdy neslyšel“. Myslím si, že žákům nijak neubližuje pokud slyší či si zapisují informace, které třeba v běžném životě 99% lidí nepotřebuje. Když toho budeme chtít po žácích čím dál tím méně, kam to povede? Už tak jsem stejně oproti učebnici žákům „zamlčela“, že existuje také nějaký paolo zelený či afroditka plstnatá. Hlavně proto, že o jejich existenci jsem si přečetla právě až v učebnici.  Nebo se pozastavoval nad tím, proč vyvolávám žáky, kteří se nehlásí, když se jiní hlásí. Že je přece jasné, že pokud se žák nehlásí tak nechce odpovídat. …????…

Také mi poradil zařazovat do výuky více aktivit,  při kterých budou zapojeny hlavně děti. Moje problémy s kázní ve třídě prý spočívají v tom, že mají žáci mnoho energie a zvídavosti a já jim mám dát větší prostor pro vyjádření. Mám klást důraz na evokaci v hodinách. Poslal mi náměty na různé aktivity. Většinu jich sice znám a občas je i používám. 

Tak jsem to tedy zkusila po prázdninách

Využila jsem toho, že po prázdninách je třeba „dostat se do toho“, takže výuka spočívá spíše v opakování. Použila jsem tedy v různých třídách právě doporučené aktivity, nejvíce brainstorming a volné psaní.  brainstorming - dýchání a krevNevím, jestli takto už žáci s někým pracovali. Některé třídy se chytaly a některé ne. Hodně se povedl brainstorming v 8. třídě na téma svaly nebo volné psaní na téma trilobit v třídě šesté. Použila jsem volné psaní i v 5.třídě o výtvarnou výchovu, ale tam to dopadlo špatně. Psali totiž jenom slova a většina psala jen pomocná slůvka, která jsem jim poradila (možná jsem neměla) když by je nic nenapadalo. Každopádně se všechny tyto hodiny dětem a docela i mně líbily.  Přiložená fotka je z 5.třídy, kde jsme opakovali dýchací soustavu a začínali oběhovou soustavu. Jednou jsem tedy použila brainstorming (zapisovaný do kruhu či sluníčka) jako opakovaní, podruhé jako evokaci. Hodina se povedla a na konci jsem chtěla po žácích zpětnou vazbu. Měli zvednout ruku podle toho, jak se jim hodina líbila. Protože už bylo po zvonění a děti stály, stoupaly si nejprve na špičky a po vzoru jedné holčiny nakonec i na židle a dokonce i na lavice, což mně na jednu stranu potěšilo, ale zase jsem si v duchu říkala, že na lavice by si neměly troufnout stoupat. Nijak jsem je ale za to neokřikovala nebo tak. Jen jsem ukončila „hlasování“ a odvedla pozornost jinam. Stejně pak vykřikovaly, jestli příští hodinu uděláme taky takovou. Příští hodina nebyla už tak zábavná, ale zase byla zajímavější. Vykládali jsme si o cévách. Žáci měli velké množství dotazů a v podstatě jsme stihli jen jediný slide z mé prezentace. Téma srdce nám tedy zbylo na příští týden.

kdo má rád vodu

ještě jeden poznatek: jen jediný žák z naší 6.třídy odpověděl na otázku „proč žížaly vylézají, když prší“ , že v zemi je moc vody. Což je nejblíže správné odpovědi (že ve vodou nasáklé půdě nemůže dýchat). Jinak si ostatní žáci mysleli buď že nemá ráda sluníčko (proto vylézá jen když je zataženo) nebo že má tolik ráda déšť. 


Nedostatečná nabídka dalšího vzdělávání

V záplavě jazykových, počítačových, multikulturních, ekologických a dalších kurzů by se jeden utopil, s kurzy a semináři pro rozšíření odborných kvalifikací je to o poznání jiné. Není jich mnoho, ale dají se nalézt kurzy rozšiřující naše dovednosti či znalosti ze zeměpisu, biologie, výtvarné výchovy, chemie i fyziky a dokonce i hudební výchovy. Ale ať hledám jak hledám nedaří se mi najít ani jeden jediný, který by se týkal praktických (někde pracovních či technických) činností. 

Místo svěráků rotopedy

S nástupem na školu jsem kromě „svého“ přírodopisu začala učit i předmět „praktické činnosti“. Jak jsem již psala, náplní je směs pěstitelských prací, vaření a práce s technickým materiálem. Což by asi leckde jinde znamenalo práci se dřevem, plasty, kovem a podobně … zkrátka dílny. Naše škola udělala s dílen posilovnu a tak přesto že náčiní a nářadí z dílen „někde“ v temných zákoutích školy je, děti s ním nejen že nepracují, ale ani ho koutkem oka nezahlédnou.  Tak tedy v rámci „práce s technickým materiálem“ stříháme a lepíme papír, v lepším případě karton. Je však pravda, že některým žákům bych pilku z bezpečnostních důvodů raději do ruky nedávala.  

Speciální škola – dílny jim závidím

Na silvestra jsem byla na návštěvě u mého známého, který vyučuje na speciální škole praktickým činnostem. 

fotbálek

Škola má 4 !!!! pracoviště (místnosti) vybaveny pro výuku dílen. Svěráky různých velikostí i další vybavení, řezačky, brusky a podobně. Materiál si kamarád shání jak se dá, oslovil třeba pilu, aby dala odřezky škole jako sponzorský dar. Všude po stěnách visí výukové obrazy, technické náčrty a nechybí ani samotné výrobky žáků.  Postavili si například vlastní, funkční fotbálek. Když  jsem tam šla na záchod, držák na toaletní papír byl také výrobkem dětí. Prostě paráda. Jenže třídy speciálních škol mají menší počet žáků a na pracovní činnosti se ještě dělí. Takže najednou pracuje v dílně jen 6-7 žáků (či žákyň). To já mám jednu třídu nedělenou o 26 žácích a s tím se dost špatně pracuje.

Chci se učit, ale kde?

Nestěžuji si, že vyučuji právě tento předmět. Je mi bližší než třeba chemie (brrr). Jen mně mrzí, že některé věci sama neznám a proto je přejdu rychle a okrajově, nebo jen teoreticky bez praktické ukázky – což jaksi odporuje samotnému názvu předmětu. Přiznám se, že největší potíže mi dělají pěstitelské práce. Vyrábění z různých materiálů mě baví a mám i celkem dost nápadů, vaření je taky fajn (kdyby žáci tolik nenadělali při mytí nádobí) ale ty práce na zahradě  aúúúúúú. Proto jsem sedla k internetu a začala vyhledávat, zda bych si mohla pro tuto oblast vzdělávání udělat nějaký kurz, nebo jít na školení, případně se přihlásit do CŽV a doplnit si tak aprobaci. O tuto poslední možnost bych stála nejvíce. Jenže ouha! Nepodařilo se mi najít žádnou vysokou školu, která by toto nabízela.  Snad jen v Olomouci jsou nějaké kurzy, ale to je pro mne přes půl republiky. Pak mají Pěstitelské práce s didaktikou   ještě v Budějovicích, ale jen jako součást magisterského studia pro 1.stupeň.        

Co s tím?

Tak mi povězte, zkušení harcovníci školstvím, co si mám počít, když bych studovat chtěla, ale není kde. Respektive, budu ráda, pokud byste někdo narazil na kurz či seminář, který by se věnoval ať už samotnému pěstitelství, nebo pracovním činnostem obecně. Uvítám cokoli.
 

 


říkadlo

Pár říkadel pro zamyšlení:

„Kdo chce z hovad vychovat
stádo slušných hovádek,
musí bičem dosáhnout
na šíji i na zadek.“

(uzbetské přísloví)

 

„Neproklínej učitele
ani na něj neber hůl –
jsi-li, hochu, v mládí tele,
časem z tebe bude vůl.“
 

(Jiří Žáček)