Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Červen 2011

KPŽ – Lektor vzdělávacích aktivit

Právě jsem pobývala 4 dny v Brně na kurzu pro lektory vzdělávacích aktivit neformální výchovy a vzdělávání.  Cesta mi sice trvala 5,5 hodiny, ale stálo to za to. Zvlášť, když kurz sponzorovala Evropská unie :-)

KPŽ neboli Klíče pro život

Nevím kolik z vás se pohybuje kromě formálního vzdělávacího systému i v zájmovém a neformálním vzdělávání.  Klíče pro život je veliký projekt NIDM, který se snaží o rozvoj tolik oblíbených KK  čili klíčových kompetencí. Jakožto vedoucí zájmového kroužku v Pionýru a zároveň pedagog se snažím rozvíjet své pedagogické dovednosti tak, abych mohla v budoucnu pomoci vzdělávání našich vedoucích a lektorovat pedagogická témata na jejich kurzech.  Proto mě zaujala nabídka zúčastnit se kurzu pro lektory v Brně.

krmeni

Mediální výchova, YMCA a nekuřáci

Byl to už můj druhý kurz v rámci KPŽ, který jsem absolvovala. Ten první se týkal průřezového tématu mediální výchova. Ten byl víkendový, v Praze a také se povedl. Rozhodně inspiroval pro výuku med.vých.  i ve škole.   

Tento kurz pro lektory pořádala YMCA Brno. Sjelo se 15 účastníků. Ještě nikdy se mi nestalo, že by se sešlo na akci 15 lidí a nikdo z nich nekouřil. To mě ohromně povzbudilo a utvrdilo, že jsem v dobré společnosti. Co už mne tolik netěšilo bylo, že většina z účastníků vyznávala také abstinenci, takže nebylo s kým jít ani na pivo. Stejně na to nějak nebyl čas. Kurz byl napěchovaný zajímavými přednáškami, které ovšem nebyly vůbec nudné. Byly proložené aktivitami a odehrávaly se jak uvnitř tak venku.  Témata byla například: Lektorské dovednosti,  Práce se skupinou, Tvorba konceptu vzd. aktivity, Diagnostika studijních předpokladů, analyzování účinnosti vzdělávání, řízení projektu a jiné.

Vlastní doprovodný program

Do Brna se často nedostanu a tak jsem využila příležitosti a v obědových pauzách a po skončení večerního programu, jsem se vydávala za svým vlastním programem. Především jsem navštívila místní ZOO, která mi dala dost zabrat, protože je do kopce. Druhý den jsem zase došla na Špilberk, kde už měli ale zavřeno, tak jsem alespoň prošla kolem dokola a pozorovala město.


Kytičky, kostičky, zámecká věž.. aneb první klasifikační

Dnes jsem absolvovala svou první klasifikační poradu. Taky jsem poprvé navštívila naši sborovnu a trochu mě překvapilo, že je celkem malá – ale vešli jsme se.  Každý tam má své místo určené a já si sedla na jedno z neobsazených míst naproti „své učitelce“ (rozumějte té, po které přebírám štafetu). Hned vedle ní seděl starý pan učitel fyzikář. „Tak co, paní kolegyně, jak to s vámi vypadá? Opravdu jdete do důchodu?“ zeptal se učitelky. „No jo, už tu mám náhradu.“ odpověděla a ukázala na mě. Tak jsme si podali s pánem ruce a představili se.  “A já už tu vlastně taky nejsem, v červnu končím a jdu taky do důchodu. Už potřetí!!!“ usmál se.  

Pšš-pšš ředitelka už je tady

Chvíli jsme se ještě bavili a pak přišla p.ředitelka s přísným pohledem a porada začala. Přivítala mimo jiné i mě a představila těm, kdo mě ještě neviděli. Pak se šlo bod po bodu jako na všech jiných schůzích, na kterých jsem jako doma, neboť působím i ve dvou občanských sdruženích a tam jsou schůze každý měsíc – někdy i častěji.  To ale odbočuji. Probraly se změny ve vyhláškách a zákonech, upřesňoval se program na poslední vyučovací dny, kontrolovaly se výjezdy a akce za pololetí a až na konec se dostalo na vlastní přehled klasifikace. Šlo se třída po třídě a jednotliví třídní informovali své kolegy o průměrném prospěchu, zameškaných hodinách, odučených hodinách, výchovných opatřeních a tak dále.  

kytičky, kostičky, zámecká věž

Pozorně jsem poslouchala, protože je pro mě vše nové a tedy i zajímavé. Pozorovala jsem však i některé z budoucích kolegů, kteří měli touhu se výtvarně projevit a tak jsem zjistila, že starý pan učitel fyzikář pěkně kreslí. Věž nedalekého zámečku se mu opravdu povedla. Dámy se držely obligátních kytiček a abstraktního umění.

učitel co by kamenem dohodil

Jediné, co mi vadilo, bylo dusno a nedostatek tekutin. Naprosto jsem opomněla vzít si lahev s pitím a tak jsem celou tříhodinovou poradu (bez přestávky) trpěla žízní. Když porada skončila, vyrazila jsem pěšky domů. Mám to domu celkem asi 4 minuty :-) Dnes mi to ale trvalo déle. Zhruba v polovině cesty jsem uviděla z jednoho domu na zahrádku vycházet paní učitelku z první třídy, se kterou jsem se viděla poprvé až dnes na poradě a neměli jsme možnost se osobně seznámit.  Poznala jsem ji i ona mě a tak jsme se zapovídaly, že vlastně bydlíme v sousední ulici.  Největší překvapení pro mě však bylo, že vyjmenovala další 3 budoucí kolegy, kteří bydlí také nedaleko a z toho onen starý pan učitel fyzikář dokonce v téže ulici jako já. 

pozvání

ještě bych ráda podotkla, že je pro vyučující přichystáno setkání „po vyčerpávajícím školním roce“ (jak stálo v pozvánce). Odpoledne po vysvědčení bude neformální posezení a protože pozvání směřovalo ke všem přítomným na poradě, půjdu také. Nenapsala jsem se však do seznamu, který koloval a na který si učitelé mohli objednat občerstvení, které hradí škola. Přeci jen zatím nejsem jejím zaměstnancem. Ale přijdu mezi ně ráda. Musím říct, že zdejší kolektiv se mi zamlouvá a s většinou budoucích kolegů si již tykáme.


Předávání kabinetu

Konec školního roku, uzavírání známek, vyklízení učeben, vybírání učebnic, úklid, porady ….

Trochu přeskočím časovou osu mého vyprávění. Jenom pro orientaci uvádím, že od toho března, kdy jsem se dohodla s paní ředitelkou na místu, jsem navštívila školu při různých příležitostech celkem pětkrát (o tom jindy) a dnes po šesté.

Dohánění známek

Na osmou hodinu jsem byla pozvána do kabinetu přírodopisu, abychom začali s předáváním kabinetu. „Chvíli počkejte já musím nejdřív dopsat známky a pak se vrhneme na ty skříně. …  Dneska to musíme odevzdat…. No podívejte, ten a ten kolega mi sem zase tu známku nenapsal! ….A co s touhle žákyní? Ta se tu už půl roku neukázala – odjeli snad do Anglie nebo co.  ….

Dnes byla p.uč. dost vystresovaná. Určitě k té né moc dobré náladě přispělo i deštivé počasí. Celkově jsem z ní měla dojem rozladěnosti a nevrlosti. Paní ředitelka, která chce mít zřejmě všechno hned a nebo ještě dřív asi taky zapůsobila.

Pomůcky, pomůcky, pomůcky 

Tak jsem občas pokývala hlavou a souhlasně a se soucitem přitakala. Než abych tam jen seděla, aspoň jsem šmejdila po skřínkách a šuplících.  Kabinet je veliký, kolem dokola obložený skříněmi a vitrínami. Musela jsem uznat, že škola má celkem slušné geologické pomůcky. Mnoho ukázek i celých sad hornin a minerálů (toho jsou snad 4 skřínky a X šuplíků), s živočichy  je to už horší, těch vycpaných je minimum, zato jsou tam stovky papírových a moduritových modelů. Dostalo mě 12 moduritových koz (cca po 10 cm) každá jiné plemeno. U psů (kteří tam jsou také) mě to tolik nepřekvapilo, ale kozy? :-D  Musím však uznat, že kabinet je celkem vzorně veden, materiály do výuky jsou přehledně seřazeny a tak. Jen výzdoba je poněkud zastaralá – na pár skříních jsou vylepeny obrázky květin z kalendářů (nejspíš tam jsou už 20 let) a kytky z krepáku – což byla specialitka paní učitelky, která je vyráběla se žáky během pracovních činností nebo praktik z přírodopisu. Snad to přežije, že obrázky ze skříněk půjdou do koše a umělý kytky asi taky.

čtverečky nebo linky?

o přestávce si mě zavolala p.uč z 1.stupně. Budu totiž mimo jiné učit i přírodovědu ve 4. a 5. ročníku. „Jaké chcete, aby měli děti sešity?“ řekla. Byla jsem dost v rozpacích, protože tu otázku jsem vůbec nečekala. Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo přemýšlet nad volbou sešitů. „Tak malý, tlustý  a  čtverečkovaný, nebo velký, tenký s linkami?“ Řekla jsem že si nechám poradit, protože co já vím co je lepší. K přemýšlení o prvním stupni jsem se ještě nedostala – ani jsem nikdy tak malé děti neučila a nevím jestli třeba píší tak velikým písmem, že potřebují větší sešit. Dala jsem nakonec na radu p. uč přírodopisu a nechala do seznamu pro děti napsat ten malý, tlustý a čtverečkovaný UF!.

Evidenční kniha

Konečně se dostalo na inventuru.  Kód – název- pořizovací cena – počet kusů. Každý nástěnný obraz, každá kniha, každá videokazeta a pomůcky. Koukla jsem kde co je – už se i celkem orientuji.  Skříně jsme prošli a knihy zinventarizuje p.uč. s žáky zítra, to už se neučí.  Což o to, přírodopisný kabinet s tím se počítalo. Jenže mám převzít i kuchyňku a pozemky.  Na to se ovšem dostane až příště.  Tak Vám nevím, jestli bych neměla zkusit zajít nebo napsat paní ředitelce, zda by nemohla dát tu kuchyňku a pozemky někomu jinému. Nevím sice přesně svůj rozvrh a rozpis hodin a tříd, ale prosila jsem, aby mi těch pracovek dali co nejméně, takže doufám, že nebudu jediná, kdo je bude vyučovat a že by si to ten dotyčný vzal. A vůbec … mohli byste mi poradit. Za správu kabinetu je nějaký příplatek k platu? O tom se mnou totiž nikdo nemluvil.



Do školství nebo pryč?

I tuto otázku jsem si pokládala.  Ještě na fakultě někdy v druháku se nás ptali, kdo má v úmyslu jít skutečně učit. Přihlásili se skoro všichni. Jenže už tehdy jsem mnohé spolužáky podezřívala, že se jen stydí otevřeně se přiznat k tomu, že chtějí jen oddálit svůj nástup do práce a užívat si studentského života. V páťáku by se zvedlo už jen pár rukou. Nevím přesně kolik mých spolužáků opravdu učí nebo se o to pokoušejí, vím asi o šesti z našeho kruhu.  Já jsem chtěla učit přírodopis už na základní škole.  Když jsem přišla na gympl, tak už to byla biologie na gymnáziu. Když jsem přišla na vysokou, tak to pořád byla biologie na gymnáziu. :-) Podmínky VŠ učitelů mě nelákaly.

Litujeme, místo není 

Když jsem odpromovala, rozeslal jsem životopisy na všechny školy v okruhu tří sousedících okresů a to jak střední tak základní. První zklamání bylo, že mi odepsala jen asi pětina ředitelů. Druhé zklamání bylo, že jejich odpovědi byly vesměs stejné: „Lituji, ale máme plný stav.“ nebo „pozice učitelů Vaší aprobace jsou obsazené“  či „bohužel jsme spíše nuceni propouštět“.  Sem tam jsem ještě po měsíci, po dvou dostala e-mail reagující na moji žádost o přijetí.  Musím vám říct, že člověka přepadá pocit beznaděje, když si tak nějak nalajnuje život a ono se to nedaří dodržet. Celé dny jsem trávila doma a motivace k nějaké činnosti byla mou společnicí jen zřídka. Trochu taková letargie.

Absolveni – sociálně ohrožená skupina

Byl únor, poslední měsíc se statusem studenta. Pak hurá na pracák. Jaké překvapení že tam pro mě nic neměli.  Ani práci ani podporu. Jako čerství absolvent nemáte nárok ani na korunu. Pracovník ÚP mi jen sdělil, že absolventi netechnických VŠ jsou vnímáni jako ohrožená skupina. Že občas dělají speciální projekty na podporu zaměstnávání mladých absolventů, ale že zrovna teď na to nejsou peníze. Hledala jsem v inzerátech a rozhlížela jsem se i po jiných oborech. Mnoho zamítavých odpovědí optimismu nepřidá.  Tak co dál?

Manažer junior

Jednou jsem narazila na inzerát, kde hledali někoho pro pozici manažer junior. Požadavky jsem splňovala, tak jsem se přihlásila na pohovor. Absolvovala jsem první vlnu pohovorů a zjistila, že se jedná o práci na částečný úvazek a ještě k tomu na živnosťák, ale v tu chvíli to byla nejlepší nabídka. (Mimochodem jednalo se o pojišťovnictví, ale né přímý prodej). Konkurence byla početná. Přihlásilo se 40 lidí.  Dostala jsem se až do užšího výběru 5-ti. Měla jsem dobrý pocit, byla jsem hovorná a snažila se o kultivovaný projev, což jak se ukázalo bylo pro mě plusem.  Čekala jsem na telefonát, zda mě berou, nebo ne. Dopoledne skutečně telefon zazvonil, ale číslo bylo neznámé. Na druhém konci se ozval příjemný ženský hlas a jestli pak prý ještě stále platí můj zájem o místo učitelky na jejich škole. HA! (Sem by se hodil smajlík s otevřenou čelistí) byl to trochu šok, ale hned jsem řekla, že jsem „volná“ a že se mohu přijet domluvit osobně.

První návštěva školy

Hned druhý den jsem navštívila onu základní školu. Večer před tím jsem si samozřejmě našla jejich webovou prezentaci, která mě tedy moc nenadchla, ale to podstatné jsem tam našla. Paní ředitelka mě přivítala velmi vstřícně a můj první údiv spočíval v tom, že už se mnou počítala úplně najisto. Vysvětlila mi, že předchozí paní učitelka přírodopisu se rozhodla jít do předčasného důchodu, a že ji to zarazilo …. ukázala mi předběžný plán pro příští rok a zda mi vyhovuje přebrat po předchozí učitelce její předměty. Domu jsem odjížděla se smíšenými pocity radosti z úspěchu a strachu z nového. Do toho jsem ještě pořád čekala na telefonát z té pojišťovny. A on přišel ještě to odpoledne a paní se mě hned zeptala, jestli mám stále  o nabízenou pozici zájem, že jsem to výběrové řízení vyhrála. Co jsem měla odpovědět? Věděla jsem, že do září zbývá ještě 5 měsíců, po které nemám co dělat. Nakonec jsem byla upřímná a řekla jsem že nastoupit mohu, ale jen na 5 měsíců. Zdálo by se, že to je konec. Konec opravdu přišel ale až po dvou dalších dnech, které si vzali na rozmyšlenou, zda by mně opravdu nemohli přijmout na dobu určitou, že jsem se jim vážně hodně líbila.  Opravdu nevím, jak by to celé dopadlo, kdyby mi paní ředitelka ze školy zavolala o pouhý den později. 


Heuréka

Dnes jsem se rozhodla sdílet své myšlenky a pocity v blogu. Několikrát jsem již metodickým portálem listovala a hledala inspiraci. Dokonce si pamatuji, že nám na fakultě říkali o možnosti publikovat zde vlastní materiály – jo to byl portál ještě na začátku své kariéry.

Až dnes jsem však objevila blogy (Heuréka!) a hledala v nich témata, která by mne zaujala a učitele, kteří by se svým humorem dokázali ve mně utišit obavy z nástupu na mé první učitelské místo.  Dosud jsem studovala a studovala a to mi šlo. Teď už mám tedy ten titul a diplom a protože jsem neprozřetelně státnicovala až v lednu a promovala v březnu, tak si teď „užívám“ půl roku (posledních) prázdnin.

Mám takovou představu, že bych zde mohla postupně vylíčit svou cestu a pomyslný přerod od studentky v posluchárně v učitelku za katedrou.  Držte mi, prosím, palce.