Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Do školství nebo pryč?

I tuto otázku jsem si pokládala.  Ještě na fakultě někdy v druháku se nás ptali, kdo má v úmyslu jít skutečně učit. Přihlásili se skoro všichni. Jenže už tehdy jsem mnohé spolužáky podezřívala, že se jen stydí otevřeně se přiznat k tomu, že chtějí jen oddálit svůj nástup do práce a užívat si studentského života. V páťáku by se zvedlo už jen pár rukou. Nevím přesně kolik mých spolužáků opravdu učí nebo se o to pokoušejí, vím asi o šesti z našeho kruhu.  Já jsem chtěla učit přírodopis už na základní škole.  Když jsem přišla na gympl, tak už to byla biologie na gymnáziu. Když jsem přišla na vysokou, tak to pořád byla biologie na gymnáziu. :-) Podmínky VŠ učitelů mě nelákaly.

Litujeme, místo není 

Když jsem odpromovala, rozeslal jsem životopisy na všechny školy v okruhu tří sousedících okresů a to jak střední tak základní. První zklamání bylo, že mi odepsala jen asi pětina ředitelů. Druhé zklamání bylo, že jejich odpovědi byly vesměs stejné: „Lituji, ale máme plný stav.“ nebo „pozice učitelů Vaší aprobace jsou obsazené“  či „bohužel jsme spíše nuceni propouštět“.  Sem tam jsem ještě po měsíci, po dvou dostala e-mail reagující na moji žádost o přijetí.  Musím vám říct, že člověka přepadá pocit beznaděje, když si tak nějak nalajnuje život a ono se to nedaří dodržet. Celé dny jsem trávila doma a motivace k nějaké činnosti byla mou společnicí jen zřídka. Trochu taková letargie.

Absolveni – sociálně ohrožená skupina

Byl únor, poslední měsíc se statusem studenta. Pak hurá na pracák. Jaké překvapení že tam pro mě nic neměli.  Ani práci ani podporu. Jako čerství absolvent nemáte nárok ani na korunu. Pracovník ÚP mi jen sdělil, že absolventi netechnických VŠ jsou vnímáni jako ohrožená skupina. Že občas dělají speciální projekty na podporu zaměstnávání mladých absolventů, ale že zrovna teď na to nejsou peníze. Hledala jsem v inzerátech a rozhlížela jsem se i po jiných oborech. Mnoho zamítavých odpovědí optimismu nepřidá.  Tak co dál?

Manažer junior

Jednou jsem narazila na inzerát, kde hledali někoho pro pozici manažer junior. Požadavky jsem splňovala, tak jsem se přihlásila na pohovor. Absolvovala jsem první vlnu pohovorů a zjistila, že se jedná o práci na částečný úvazek a ještě k tomu na živnosťák, ale v tu chvíli to byla nejlepší nabídka. (Mimochodem jednalo se o pojišťovnictví, ale né přímý prodej). Konkurence byla početná. Přihlásilo se 40 lidí.  Dostala jsem se až do užšího výběru 5-ti. Měla jsem dobrý pocit, byla jsem hovorná a snažila se o kultivovaný projev, což jak se ukázalo bylo pro mě plusem.  Čekala jsem na telefonát, zda mě berou, nebo ne. Dopoledne skutečně telefon zazvonil, ale číslo bylo neznámé. Na druhém konci se ozval příjemný ženský hlas a jestli pak prý ještě stále platí můj zájem o místo učitelky na jejich škole. HA! (Sem by se hodil smajlík s otevřenou čelistí) byl to trochu šok, ale hned jsem řekla, že jsem „volná“ a že se mohu přijet domluvit osobně.

První návštěva školy

Hned druhý den jsem navštívila onu základní školu. Večer před tím jsem si samozřejmě našla jejich webovou prezentaci, která mě tedy moc nenadchla, ale to podstatné jsem tam našla. Paní ředitelka mě přivítala velmi vstřícně a můj první údiv spočíval v tom, že už se mnou počítala úplně najisto. Vysvětlila mi, že předchozí paní učitelka přírodopisu se rozhodla jít do předčasného důchodu, a že ji to zarazilo …. ukázala mi předběžný plán pro příští rok a zda mi vyhovuje přebrat po předchozí učitelce její předměty. Domu jsem odjížděla se smíšenými pocity radosti z úspěchu a strachu z nového. Do toho jsem ještě pořád čekala na telefonát z té pojišťovny. A on přišel ještě to odpoledne a paní se mě hned zeptala, jestli mám stále  o nabízenou pozici zájem, že jsem to výběrové řízení vyhrála. Co jsem měla odpovědět? Věděla jsem, že do září zbývá ještě 5 měsíců, po které nemám co dělat. Nakonec jsem byla upřímná a řekla jsem že nastoupit mohu, ale jen na 5 měsíců. Zdálo by se, že to je konec. Konec opravdu přišel ale až po dvou dalších dnech, které si vzali na rozmyšlenou, zda by mně opravdu nemohli přijmout na dobu určitou, že jsem se jim vážně hodně líbila.  Opravdu nevím, jak by to celé dopadlo, kdyby mi paní ředitelka ze školy zavolala o pouhý den později. 


    hodnotili 3 uživatelé

7 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    ...ještě, že zavolala včas :) ... já z vás, Jano, cítím, kromě pochopitelných obav z neznámého, odvahu a chuť učit ... i učit se a to naše školství moc potřebuje. Přeji hodně štěstí na kolegy i na žáky.

  2. avatar

    Někdy to má osud prostě spočítané téměř na minutu :)
    Držím palec .. a ve zbývajícím čase můžete načerpat z portálu a předpřipravit se na věci, na které se předpřipravit jde :)

  3. avatar

    Zaujal mne Váš úvod, jak odpadávaly zvednuté ruce budoucích adeptů učitelství. Bavili jste se o tom, proč to tak je? Myslíte, že opravdu řekněme polovina všech studujících VŠ učitelství vůbec nepočítá s nástupem do školy?
    Vaše anabáze vedla (doufám) k dobrému konci, ale byla opravdu krkolomná. Příspěvek se četl skoro jako detektivka. Díky.

  4. avatar

    Děkuji za milé uvítání a slova povzbuzení. Předpřipravuji se jak se dá a určitě o tom ještě budu psát. To bude ostatně snad i zajímavější čtení. Ono totiž, když má člověk tolik času na přípravu, je to někdy horší než skočit rovnýma nohama do vody a plavat.

  5. avatar

    Netroufám si odhadovat počty studentů, kteří vědí že do školy nechtějí. Jak jsem psala, tak v tom druháku, kdy se nás naprostá většina hlásila, že do škol chceme, jsme se bavili obecně o důvodech, proč "ostatní" absolventi do škol nenastupují. V tom páťáku už to nikdo neřešil. Zřejmě i proto, že v posledních ročnících se studium odehrává spíše v seminářích na konkrétní úzké téma o menším počtu lidí a kolektiv se tak nějak rozpadl. Proto jsem i ztratila přehled o většině spolužáků.
    Napíšu aspoň, co vím. V 1.ročníku nás v aprobaci Bi-Pg začínalo 19. Do třeťáku 5 lidí odešlo ze školy (1 přešla na FAMU, kam předtím neudělala přijímačky; 1 přešla tuším na medicínu; 1 odešla za klukem do jiného města, 1 měla zdravotní důvody a 1 se přidala k nějaké sektě či co a odjela do Ameriky) Protože jsme byli poslední ročník magisterského (nikoli bakalářského - děleného) studia, tak jsme ve třeťáku skládali "soubornou zkoušku". Tam už jsem ztratila přehled, protože ji někteří spolužáci opakovali i třikrát, takže měli souborku i státnice v jeden semestr. S tím také souvisí, že někteří ještě tu školu nemají hotovou, ale nevím kolik takových je. To je tedy 14 lidí. Jak jsem napsala vím o 6, že učí plus já, tak to zbývá 7. Jedna pracuje v mateřském centru a jedna někde v kanceláři. O zbylých 5 opravdu nic nevím.

  6. avatar

    Děkuji za vyčerpávající odpověď.

  7. avatar

    Jani, tak to je znamení, že Vaše cesta směřuje do školství, je to tak, jak to má být!!! Přeji Vám hodně štěstí, chuti, síly a dobré kolegy a nadšené a zvídavé děti - žáky :-D Těším se na Vaše další příspěvky.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.