Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Červenec 2011

Projektový den ekologie

Další moje návštěva měla trochu jiný charakter. Trávila jsem celý den s 6. třídou a jejich třídní učitelkou. Na Celé škole probíhal projekt k ekologii. Každá třída měla svůj program.

Dvacetjedna, dvacetdva, dvacettři …

První hodinu jsme vyšli s žáky před školu a po dobu asi 15 minut sledovali projíždějící auta. Děti si měly všímat kolik projede aut i toho kolik v každém autě sedí lidí.  Dětem se tato aktivita líbila. Nadšeně a nahlas nejen počítaly ale i komentovaly projíždějící auta. Radost měly, když na ně některý z řidičů zamával nebo zatroubil. Když jsme došli zpět do třídy, měli žáci své údaje sečíst a světe div se, každému vyšla úplně jiná čísla. Učitelka se s tím dobře popasovala, zvolila nejčetnější číslo a s tím pak dál pracovala.  Smyslem bylo přijít na to jak lidé využívají aut neefektivně, když v nich jezdí sami. Že, kdyby všichni lidé, kteří kolem projeli, jezdili po 4 v autě, tak by stačilo o víc než polovinu méně aut.

Kolik planet bys potřeboval?

V další hodině počítali žáci svou ekologickou stopu na webových stránkách http://www.hraozemi.cz//files/ekostopa/ekostopa.php . Pokud to neznáte, tak je to vlastně takový on-line dotazník, kde zodpovíte 22 otázek týkajících se bydlení, dopravy, spotřeby jídla a podobně a z výsledku se dozvíte, že kdyby žil každý na světě jako vy, tak nám rozhodně jedna planeta nestačí. Na můj životní styl bychom potřebovali 2,2 planety :-) Nejskromnější holčičce vyšlo 1,8 planety. Za to jiná dívka, která s rodiči hodně létá na dovolené a prázdniny a já nevím co všechno, tak by potřebovala 4,3 planety.  Hodina nicméně nebyla moc zábavná díky zastaralému vybavení počítačové učebny, kdy se polovina počítačů  zasekávala.

Ekopolis

V dalších hodinách jsme se se žáky věnovali hraní deskové hry EKOPOLIS.

ekopolis

Věděla jsem o ní dopředu a tak jsem si nastudovala na internetu pravidla (Více o hře najdete na : http://www.ekopolis.cz/.) a také si zahrála zkušebně duel, který hrajete proti počítači. Ten je však ochuzen o mnoho aspektů deskové verze.  Každopádně víc než půl hodiny trvalo vysvětlování pravidel hry.  V těchto hodinách jsem byla opravdu užitečná, protože žáci měli řadu dotazů a tak byla jejich třídní ráda, že jsem jí v tomto vypomohla. (Jinak jsem se většinu dne jen dívala na průběh hodin a prohlížela si třídnici.) Hra spočívá ve výstavbě města na herním plánu. Lížete si kartičky s různými budovami a přikládáte je dle pravidel, tak abyste získali nejvíc bodů. Jsou tři druhy budov – zelené (park, rybník, nízkoenergetický dům), modré (obchod, paneláky, divadlo…) a červené (jatky, elektrárna, chemička …). Nejvíc bodů se získá vyváženou kombinací všech barev, tedy i červené. Docela pěkná hra.

Spolupráce

Den proběhl tak jak měl. Učitelé si vedli své třídy dle plánu. Některá třída se zabývala vodou – mikroskopovala vodu z rybníka. Jiná měla za téma les. Další byly na výletě do CHKO spojeném s přednáškou. Byla jsem ráda, že jsem se mohla podívat jak takový projektový den může vypadat.


Techniky a metody práce s textem

Vrátím se k měsíci dubnu, kdy jsem na svém budoucím pracovišti absolvovala hned tři návštěvy. První byla za účelem seznámení se se svou předchůdkyní. Byla jsem samozřejmě trochu vyjukaná, ale proběhlo to dobře. Paní učitelka ze sebe chrlila všechny možné rady a informace – trochu na přeskáčku, ale pak jsem je slyšela ještě několikrát a dokola, takže jsem snad pochytila, co se dalo.

Techniky a metody práce s textem

To byl název školení pro učitele od Step by Step, kterého jsem se mohla zúčastnit i já. MH900056099Školení bylo pro dvě školy a tak se nikdo nedivil, když tam přišla neznámá mladá slečna. Nikoho (kromě paní ředitelky) jsem tam neznala. Hned na úvod mě potěšila aktivita, která nás měla rozdělit do pracovních skupinek. Bez jediného slova či zvuku jsme se měli seřadit podle dnu a měsíce narození (ne roku). Celkem svižně jsme vytvořili řadu (i když s pár chybičkami). Pak lektorka rozpočítala prvý, druhý, třetí, čtvrtý a byli jsme skupinkami. Zaregistrovala jsem řeči některých učitelek, jak brblají, že nemůžou být se svými kámoškami – asi to pochytili od dětí, ne?

Slovní přestřelka

Další program školení už tak oslnivý nebyl. Dle mého názoru lektorky zvolily nevhodný materiál pro vysvětlení metody INSERT (jednalo se o názory kohosi z Ameriky na vztah dětí k počítačové technice). Co si na tom můžeme asi tak zaškrtávat že vím nebo nevím, když se nejedná o fakta??? Navíc to byl asi 5ti stránkový text, který jsme luštili celkem dlouho. Následně se strhla impulzivní debata o tématu článku, kterou lektorky spíš rozdmýchávaly než aby ji tišily. Zdálo se jako by měly svou pravdu, kterou mermomocí chtějí obhájit. Narážely ale na odpor přítomných učitelů, kteří z denodenní praxe znají něco jiného. Lektorky byly učitelky z Prahy a tvrdily jak jsou děti závislé na počítačích, sociálních sítích atd. V menších městech, zvláště v oblastech s nižším sociálním zázemím rodin, mají však děti spíše opačný problém a to ten, že doma počítač vůbec nemají.  Souvislost s prací s textem mi dodnes uniká. Další úkoly si popravdě ani nevybavuji a celkově chápu ostatní přítomné, že školení hodnotili jako nepřínosné. Zvláště když trvalo 6 hodin.

Nejlepší jsou přestávky

Pro mne bylo ale tohle školení velkým přínosem. Zdaleka né kvůli obsahu, ale kvůli tomu, že jsem měla možnost seznámit se s budoucími kolegy. Prostě nejlepší byly přestávky :-) . Nejprve jsme si povídali s mou skupinkou, kde byla i paní zástupkyně, která o mě věděla. Při obědě jsem si pak dovolila sednout si k hloučku „naší“ školy, proti čemuž nikdo nic neměl ačkoli si možná mysleli svoje. Když nastalo vhodné téma, přidala jsem se do hovoru, představila jsem se a byla jsem vlídně přijata. Řada lidí již věděla, že paní učitelka na přírodopis odchází do důchodu a byli rádi, že mají možnost mě poznat dřív než v září. Tím jsem odstartovala sérii diskusí na téma co budu učit, jakou mám aprobaci, na jakou školu jsem chodila atd. Bylo to fajn.

Školeních celá série

Učitelé z těchto dvou škol čekají ještě 3 školení se stejnými lektorkami (ze stejného programu). Pozorovala a poslouchala jsem že učitelé školení nemají moc v lásce. Zabírají prý hodně času a mnohdy se člověk dozví jen to, co už věděl. Můj postoj je prozatím odlišný. Snad proto, že jsem z fakulty zvyklá na „vzdělávání se“, snad proto, že si vyhledávám různá školení i sama a ta se mi většinou líbí. Jak jste na tom vy? Máte rádi školení a kurzy v rámci dalšího vzdělávání učitelů? 


Dobré zápisné

strúdlKdy se učitel těší do školy? Když v ní nejsou už žádné děti! To jsem se mimo jiné dozvěděla, když jsem zase jednou navštívila své budoucí působiště. Byla jsem na další části inventarizace při předávání kabinetů.  Nešla jsem však s prázdnou. Donesla jsem upečený slaný štrúdl. Nedávno jsem ho poprvé vyzkoušela a od té doby ho dělám při mnohých příležitostech. 

Nabídněte si…

Stavila jsem se s ním také v ředitelně, kde p. ředitelka právě pila kávu s kolegou, který naopak učitelský sbor opouští a odchází do důchodu. Oběma jsem nabídla a zapředla do hovoru. Původně jsem tam však šla s tím, že požádám o informaci, co vlastně budu učit (naplnění úvazku). Bohužel nebyla ve škole přítomná paní zástupkyně, takže jsem se to stejně nedozvěděla. Podarovala jsem štrúdlem alespoň paní sekretářku a slečnu na výpomoc, se kterou jsem se už taky seznámila před tím. Při návratu k inventarizaci do svého budoucího kabinetu, jsem ještě potkala kolegyni z vedlejšího kabinetu. S tou jsem se zapovídala ohledně výtvarné výchovy, kterou bych měla učit také.  Ukázala mi kreslírnu a kde jsou jaké pomůcky. Mají tam dokonce sušák na výkresy. Moc pěkné.    

Měla jsem z toho dne dobrý pocit, že jsem se dobře zapsala u kolegů i v ředitelně. Všem můj štrúdl chutnal. :-)



Mimoškolní setkávání učitelů

Na škole, kde začínám učit, ukončili kvůli plánovaným stavebním úpravám objektu školní rok už v úterý 28.6.  Děti dostaly vysvědčení a pádily domů (Zatím nemám žádný dojemný zážitek z loučení). Učitelé však dál nervózně pobíhali po školních chodbách. Zkontrolovat třídnice, vyklidit učebny, urovnat kabinety a co já vím, co dalšího…

Poděkování, že je to za námi

 Jak jsem pochopila škola má ve zvyku zvát učitele v den vysvědčení na neformální posezení jako výraz poděkování za úspěšně přežitý školní rok. Prostředí pro mě sice nic moc – posezení dobré, ale byl to jen takový stánek, kde neměli žádné nádobí, takže jsme pili z lahví nebo plastových kelímků a jídlo nosili na plastových talířcích. Je to však podnik bývalé žákyně, jak jsem vytušila, takže svou logiku to má. O akci jsem se dozvěděla na klasifikační poradě a i když jsem nebyla výslovně a jmenovitě pozvána, rozhodla jsem se přijít. Přeci jen jde o neformální setkání a při takovém se člověk nejlépe dozví, jak skupina funguje.  Byl pro nás připraven dlouhý stůl, který v době mého příchodu byl už téměř zaplněn. Nezbylo mi než si sednout na kraj, vedle neznámé paní.  Ob jednu židli naštěstí seděl budoucí kolega, kterého již znám.  Po pár minutách dorazili další a tak už jsem neseděla na kraji ale docela v centru dění, neboť po mě příchozí paní ředitelka se usadila přímo naproti mě. 

Tak kam se chystáte na dovolenou?

Řeč se točila hlavně kolem prázdnin, pobytů u moře nebo na chalupách. Nevyhnuli jsme se ani tématu škola. Mladý kolega líčil s jakou(skrytou) škodolibostí dnes rozdával vysvědčení se sníženými známkami z chování těm, kteří si je zasloužili, ale kteří je zase tolik nečekali. Probírali se děti učitelů, jak jim dopadly maturity a kam se hlásí a podobně. Když se tak nějak stočila řeč i na mě, vyzvídaly budoucí kolegyně co budu učit, jak se na to těším, co mám za školu, odkud jsem a tak. Celkově to byl fajn podvečer. Jsem moc ráda, že kolektiv, do kterého se chystám vstoupit, je tak společenský.