Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Září 2011

Blogy, blogy, blogy

Nejsem na portálu žádný „starousedlík“, zapojila jsem se teprve před pár měsíci. Avšak zapojila jsem se čile do blogování a zvykla si na určitý okruh lidí. Někdy mi přišlo líto, že není jejich aktivita větší. Říkala jsem si, že by se mohli zapojit i další lidé, aby diskuse byly rozmanitější. Oslovovala jsem své bývalé spolužáky a kamarády učitele, ale bez účinku.

Pak se roztrhl pytel s novými blogery a jejich blogy. Jak jsem pochopila, jde o účastníky kurzu, kteří mají blogování jako součást výstupu. V pořádku. Jistě je to dobrý nápad. Jenže prvních několik blogů této skupiny, které jsem ještě přečetla mě nijak neoslovily, týkaly se ICT, což je pro mne momentálně naprosto okrajová záležitost. Přestala jsem je číst. Už také pro to, že jich najednou přibývalo tolik. A někdy ani neobsahovaly žádný text nebo nebylo o co stát. Také hvězdičky mi byly signálem. Nechci se Vás, kteří jste účastníky toho kurzu, vůbec dotknout. Jen chci vyjádřit své pocity a upozornit na fakt, že příspěvky od „staré gardy“ od té doby nejsou téměř k vidění. Takže z toho usuzuji, že podobný pokles zájmu o blogy na portále postihl třeba i jiné blogery. 

 


čas neplyne nikdy stejně

Znáte to. Některé věci (včetně vyučovacích hodin) se vlečou nekonečně dlouho, jiné nám připadají jako okamžik, který nám uletěl mezi prsty. Uplynul další týden (podle třídnice již čtvrtý) v profesi učitelky. Tento týden neuplynul jako voda, ani se netáhl jako med. Prostě se odehrál, nebo lépe řečeno: prožila jsem ho. 

Není-li denních záznamů, je šedo

Přestala jsem si psát nejen elektronický deník, ale i ten papírový.  Když tak do něj koukám, poslední zápis je z pondělí a dnes je sobota. Navíc poslední záznamy se věnují čistě probíranému tématu a ne postřehům pedagogickým. Prostě na to nezbyl čas. Zkusím to ale dopsat zpětně, protože jde o důležitý materiál.  Pojedu podle sešitu na přípravy, kde mám poctivě poznamenány všechny hodiny a často i události z nich.  Jinak mám totiž v hlavě směsici událostí, které se překrývají a tvoří jakýsi šedý mišmaš. 

Ze šedého mišmaše

Stále se potýkám s kázní a tak řeším změny v zasedacím pořádku. Druhý pokus o laboratorní práce se vyvedl lépe nežli první. V páté třídě jsem vyvolala žáka k ústnímu zkoušení a on přišel s brekem. Neučil se. Ale zvládl to, až na jednu věc na vše odpověděl a dostal jedničku. Byla jsem ráda, že mně jeho pláč nerozhodil. Postupně vybírám sešity od všech tříd, abych zkontrolovala, že je mají a že si je vedou řádně. Některé sešity jsou noční můrou. Jde sice většinou o žáky s různými obtížemi, takže jim úpravu známkovat nemohu, ale mě jde přeci o to, aby se ze svých zápisků mohli učit.  Nejvíc mě zarazil jeden sešit, kdy byly zápisy z jednotlivých hodiny promíchané. Na školním pozemku jsme začali rýt – šlo to pomalu, ale šlo to.

Obávaná šestka

Rozesadila jsem svou obávanou šestou třídu podle jiného zasedacího pořádku, po té, co jsem byla na hospitaci na jejich hodině s jejich třídní. Odvážila jsem se jí poprosit, zda bych mohla přijít  a přesvědčit se jak se chovají u ní. Byli naprosto v tichosti, hlásili se. Bylo na nich vidět, že někteří pochopili, že se jim nevzdám a udělám co půjde, abychom tu výuku spolu zvládli lépe. I já jsem se musela přemoct, protože jejich paní třídní a zároveň výchovná poradkyně ve mně vzbuzuje veliký respekt, působí tak nějak nepřístupně a abych se přiznala i já z ní mám trochu strach.

Zklamání z pasivity

Velkým zklamáním pro mne byl seminář z přírodopisu v devítkách. Přišli před hodinou, zda půjdeme ven, že je hezky. Nebyla jsem proti. První hodinu jsme byli ve třídě a rozdělovali si seminární práce. Bylo jich na hodině 9 ze 17 ale bohužel nechyběl ten nejhlasitější ze všech a tak byla ta dvouhodina náročná, jako každá jiná. Druhou hodinu jsme šli tedy na školní hřiště. Měla jsem připravenou skupinovou práci. Rozdělila jsem je do trojic, ale zřejmě špatně. Měli vymyslet osvětovou kampaň. Myslela jsem, že když už jsou venku a můžou projevit konečně i svou tvůrčí stránku, že se zapojí, ale bylo mrtvo. No chtít po nich aby mysleli při odpoledce bylo asi na ně moc. Budu muset najet na jiný režim. Doufala jsem, že budeme diskutovat, tvořit a hrát si. Oni, ale jak cítili „volnější“ režim ihned vypnuli a měli zřejmě pocit, že už nejsou ve škole. 

Kromě výuky

Dál jsem zažila jednu novou událost a to, že se slavilo významné životní jubileum jedné z kolegyň a ve školní kuchyňce bylo posezení po vyučování. Hromady jídla, bohužel žádné, které by mi chutnalo. Buď sladké nebo chlebíčky a bez toho se ráda obejdu. Tak jsem zobala alespoň ovoce a zeleninu. Ale bylo to docela fajn. Přesto jsem odbíhala do kabinetu a opravovala sešity. 


zlom

Tak jsem přestala psát denní záznamy. Důvody jsou různé. Především neumím psát moc obecně a tak zabíhám někdy do podrobností a snad i osobních věcí.  Sama se snažím učit své žáky, že se nemají na internetu příliš otevírat. Nikdy nevíte kdo si to přečte, že. Druhým důvodem je časová úspora. Oněch prvních 14 dní jsem přišla domů z práce a hned zasedla k počítači, plná dojmů a očekávání toho, jak je dokážu přenést do psaného textu, aby pobavily i poučily. Přinášelo mi to radost, jistý druh uspokojení. Ale oddálilo zahájení příprav – kolikrát i o hodinu – a pak jsem odpadala od počítače rovnou do postele.

Myšmapa „Já“ 

Jak jsem se již zmínila, účastním se zdejšího e-learningu. Jedním z úkolů, který jsem dnes absolvovala, bylo sestavení myšmapy o sobě. Pomocí návodných otázek. Kdo jsem? Jaké jsou mé silné a slabé stránky? Co ráda dělám, poslouchám, čtu? Jakých úspěchů a neúspěchů jsem v životě dosáhla? Koho a co mám ráda.  Koho – to bylo snadné. Ale s „co“ jsem si chvíli lámala hlavu. Nemohla jsem přijít na věc, ke které bych byla nějak fixovaná. Až pak jsem přišla na svou klíčenku. Je děsně modrá a reklamní. Propaguje „toitoiky“(záchodky) a je na ní nápis „Jsme pro každou prdel!“ Tu mám fakt ráda. Daroval mi jí můj táta a to je jeden z lidí, které jsem uvedla v první kategorii „koho“. 

A co ráda dělám? Jednou z věcí je předávání informací. Snad i pro to je ze mne učitelka. Proto dělám zároveň tiskovou mluvčí občanskému sdružení, proto publikuji články na Novinky.cz a proto mi bylo (a je) potěšením psát na portál. Ráda předávám informace, zprostředkovávám a propaguji. Přesto čeho je moc, toho je příliš. Tak se prostě vrátím k občasným postřehům, které se dějí mně a ve mně. Třeba, že jsem si dnes pověsila (přilepila) kalendář portálu na skříň v kabinetu – akorát asi tak o 1 cm přečuhuje.

co bylo, když bylo ticho?

je to týden, co jsem nenapsala nic o dění ve svém novém působišti. Tak to stručně shrnu. Další praktické činnosti šly lépe, protože jsem s pomocí uvádějící učitelky připravila podrobný rozpis prací a přiřadila k nim žáky předem. Proběhla druhá hodina mediální výchovy a bohužel nastala změna oproti první hodině a žáci už tolik neudržovali pozornost, jak bych si představovala. Ale pořád jsou to jedny z těch lepších hodin.  Přírodopisy zvládám – kázeň stále ne. Už jsem zadala několik 5minutovek a různých samostatných prací, rozdala témata referátů, pachtila se z tištěnými zápisy (s vynechanými místy pro doplnění), protože jsem si vybrala sešity a zjistila, jak příšerně většina píše. A když už bych to kopírovala pro žáky s IVP – tak to už můžu dát rovnou všem. Dál… naučila jsem se vybírat žákovské jako výstrahu. U některých to funguje. Poznámku jsem zatím ale žádnou nedala. V pátek jsem zkusila laborky, ale špatně jsem se připravila a totálně se mi rozpadla hodina. Nic se nestihlo a nic jsem nenaučila, jenom jsem se stresovala a pořád musela pro něco odbíhat a žáky napomínat ať nesahají na tohle a na tamto. Poučila jsem se. Zítra to snad bude lepší, to je na řadě druhá polovina třídy.

Pěkný víkend s následky

 Celý víkend jsem byla mimo město a sice jsem si odpočinula od práce, ale ne od dětí. Navíc jsem pořádně nastydla a tak je dnešní výpověď dost ovlivněná „děsdou rýbou“.  Je mi totiž mizerně, je mi zima, nemůžu dýchat, mám odřený nos a zalehlé uši, bolí mě různé svaly o kterých normálně ani nevím, že je mám, protože jsem o víkendu tak nějak sportovala a na to není moje tělo zvyklé.  A při tom jsem se zpotila a prochladla. Taky jsem nedávno ztratila svou čelenku a nemůžu se dostat do města, abych si koupila novou. Ách jo. :-/

 


den čtrnáctý – bez vydechnutí

Dnes jsem učila šest hodin v kuse včetně dvou za sebou jdoucích dozorů a ačkoli se necítím vyčerpanější než jindy, nebylo příjemné přebíhat od jedné činnosti ke druhé a žádnou pořádně nedokončit. 

den začal sexem

hned první hodinu jsem vyfasovala mé první suplování. Práci neměli a protože loni nedobrali pořádně rozmnožování člověka a sexuální výchovu, rozhodla jsem se popovídat si s nimi na toto téma. Měli paní učitelku před důchodem a měla jsem pocit, že kdyby je něco zajímalo, že by se jí stejně nezeptali. Volila jsem papírkovou metodu. Každý mohl anonymně napsat libovolnou otázku. Nakonec ale nic nevymysleli. Jen jeden žák, strašné zlobidlo ale evidentně chytrý kluk, přišel s dotazem. Tak jsme měli od čeho se odpíchnout a pak jsem vybírala témata já. Například se strašně divili, že průměrný věk prvního pohlavního styku v ČR se pohybuje okolo 18 roku. Téma je zajímalo, snažila jsem se vyprávět i některé příběhy ze života, takže byl ve třídě klid a pohodová atmosféra. Téměř se ani nehihňali, jak by se dalo čekat. 

pětka, šestka, pětka, šestka

další čtyři hodiny se mi střídaly pětky a šestka. Ti šesťáci, s nimi mám největší potíže. Nedokážu je umlčet. I když jsem dneska vybrala už dvě žákovské – symbol podmíněného trestu, moc to nepomáhá. Kdybych měla sebrat žákovskou každému, kdo ruší, měla bych jich na stole celý štos a efekt by byl asi nulový.  Taky se věčně hlásí a žalují na sebe. To neřeším, stejně jako dotazy mimo látku. Potom o přestávce jsem se ptala jednoho ze žáků, zda se takto třída chová i v jiných hodinách. Odpověď mě vlastně ani nepřekvapila. Prý se takto chovají jen na mých hodinách a ještě na hodinách kolegy, který přišel před rokem a též začíná. Nemáme u nich respekt.

praktický horor

praktické činnosti poslední hodinu by byly asi největším fiaskem, kdyby mi nepomohla má uvádějící učitelka.  Tak nějak jsem věděla co a jak, ale nezvládala jsem efektivně žáky rozčlenit a zaúkolovat. Hodnocení práce pro tuto hodinu bylo pro mě dost stresující. Nezadala jsem totiž jasné požadavky a tak byla známka spíše za chování.  Stejně jsem dala jen dvě dvojky. Tohle mi prostě nejde. Jsem z toho velmi otrávená. Vím ale, že se tomu nedá vyhnout. Z něčeho ten úvazek složit musím.


Přiřítila jsem se hladová k výdejovému okénku deset minut před zavřením školní jídelny. Všechno bylo již uklizené, takže mi museli extra vyndat tác a příbor. Opět dobře uvařili, takže jsem se zasytila a šla pracovat dál. „Opravovala“ jsem kopírku v kabinetě. No, vyměnila jsem jen toner a bylo hotovo. 



den třináctý – doháněcí

Pondělky budou mé doháněcí dny. Učím jen tři hodiny a tak jsem doufala a stále doufám, že během tohoto dne doženu, co mám v pomyslné kolonce „nevyřízené“. Vstala jsem už v 5 ráno!!! Vcelku dobrovolně a vrhla se na přípravy na tento den. O víkendu jsem totiž byla pryč a měla plno jiných věcí na starosti. Měla jsem dobrý pocit, že jsem to ráno pěkně všechno zvládla.  Šla jsem do školy normálka na osmou ačkoli učím až třetí vyučovací hodinu. Udělala jsem dost takových těch drobností, ale žádnou velkou položku ze seznamu jsem vyškrtnout nemohla. (Třeba jako doupravit osnovy). 

Předposlední první hodina

Odbyla jsem si dneska poslední dvě první hodiny přírodopisu u deváťáků. Ještě jedna první hodina mě čeká taky u nich, ale na výtvarku, kterou mají jen 1x za 14 dní. Podle seminářů, kde byli zlatí, jsem usuzovala, že i v přírodopisu budou ti klidnější. No omyl. Prostě, když je to nezajímá, tak budou kecat a budou kecat a budou kecat. 

Moc odborný výklad??

U sedmáků jsem zase narazila s pojmy. Ukázalo se že například slovo charaktristika je pro ně obtížné.

ukazka zapisu

 Ačkoli jsem jim to vysvětlila a zdálo se, že to pochopili, užívat ho asi dále nebudu. Občas i při výkladu se mi zdá, že nevím, jak jim říci určitou látku srozumitelněji. Pak je také otázkou, zda jejich neporozumění výkladu není spíše otázkou jejich nepozornosti. Naprosto mě štve, když říkám otevřte si učebnici třikrát a stále jsou tací, kteří to nepovažují za sdělení, jímž by se měli řídit. Nebo, když tvrdí, že nestíhají zápis (opisují z interaktivní tabule) a přitom polovinu času prokecají nebo promarní diskusí se mnou, že je to moc textu. Přitom jde o pár vět za hodinu, které se maximálně snažím zestručnit a používat grafické prvky. Posuďte na obrázku. Upozorňuji, že jde jen o zápis (nikoli o podklad k výkladu).

dohánění  

Měla jsem návštěvu – svou předchůdkyni a zabývali jsme se DUMy. Budu asi dodělávat, co začala i nějaké další.  Zatím o tom moc nevím. Takže hodina byla v tahu. Nakonec jsem se dostala k těm osnovám, ale pořád jsem to nedotáhla do konce. Rychle to uteklo a já šla ve tři domů. No a co myslíte, že dělám od těch tří hodin do teď? Přípravy! Nevím jestli je to pro mé postavení normální. Myslím pro začínající učitelku. Řekla bych že ano. Bez přípravy bych se cítila hrozně. Zatím mě to i baví, ačkoli musím uznat, že je to vyčerpávající. Ani né tak ta náplň, jako to věčné vysedávání u počítače. Jenže mně to prostě nedá. I když na ty šesťáky už po týdnu mám trochu averzi, stejně jim dělám různá cvičení na IT, aby to měli zajímavější. Už se těším, že začnu s pětiminutovkami. Testy mě vždycky bavily. Zatím mám u dvou tříd známku za test z bezpečnosti práce a u jednoho žáka dokonce už za ústní zkoušení, protože neustále vyrušoval při samostatné práci.

Nové knihy

do postele si beru nové metodické knihy, které jsem si objednala skrze školu na mediální výchovu a na praktické činnosti. Dnes přišly. Už se těším na dobu, kdy si po práci stihnu dojít do města a večer se budu koukat na pěkný film. 


den dvanáctý – den dobrých nápadů

Nejraději bych začala od konce, ale ovládnu se. Dnes jsem měla jen tři vyučovací hodiny. Jednu o vývoji savců. Pustila jsem jim na začátku hodiny „motivační“ videoukázku (http://www.youtube.com/watch?v=faRlFsYmkeY) – evoluci Homera Simpsona. 

Pojetí semináře z přírodopisu

Pak jsem měla hodinu volnou a vymýšlela jsem náplň semináře z přírodopisu, docela jsem se na to vrhla s vervou a v podstatě začala psát nové osnovy, protože jsem nedokázala ty staré jakkoli upravit, aby mi vyhovovaly. Budu se víc soustředit na projektovou výuku, jejich vzájemnou kooperaci a rozvoj komunikačních dovedností. Chci s nimi zkusit debatu na téma prolomení těžebních limitů, chci s mini hrát hru EKOPOLIS (http://janakrotilova.blogy.rvp.cz/2011/07/30/projektovy-den-ekologie/), když už je na škole, chci vyrazit do městského muzea na geologickou expozici, chci aby zkusili připravit osvětovou kampaň … prostě aktivní věci. Ze starých osnov bych nechala jen laboratorní práce. 

Ostrý přístup

Dle rad starších zkusila jsem být odměřená, přísná a vůbec jsem se snažila mít odstup ve třídě, ve které mám problém. Neustále krafali, lomcovali lavicemi a podobně. Místo povídání jsem jim tedy rovnou psala na tabuli zápis – pravidla bezpečnosti na školním pozemku a tak. Někteří měli vztek, že musejí vůbec něco psát. Před koncem hodiny jsem jim rozdala testy s tím, že mohou použít zápisky, které mají v sešitě.

Úplně jiná hodina

Hned na to jsem měla na praktické činnosti pátou třídu. Mají odlišné osnovy od druhého stupně a v nich samé rukodělky. Přesto jeden z výstupů se také týkal bezpečnosti práce, takže jsem z učiva vybrala téma: Ochrana zdraví a životního prostředí. Rozdělila jsem žáky do 4 skupinek – plasty, sklo, papír, směsný odpad. Ve třídě si vzali jen pastelky a šli jsme na chvilku ven ke kontejnerům na tříděný odpad. Požádala jsem pana školníka, aby nám pověděl o druzích a množství odpadu, který škola vyprodukuje (jak často se kontejnery vyváží). Když jsem na to tak koukala, moc se mi to líbilo. Většina dětí poslouchala se zaujetím. Pak jsme šli do třídy a já skupinkám rozdala velké čtvrtky aby doprostřed namalovali „svůj“ kontejner, pod něj co všechno do něj patří a nad něj, co všechno tam nepatří – takže vlastně myšmapu (ale to jsem jim neříkala). Dvě se docela povedly a dva obrázky byly slabší. Neměli už na to tolik času, takže je to asi nechám příště dokreslit a pak to oskenuji.

Nečekaný závěr

Myslela jsem, že den dvanáctý tímto milým zážitkem bude končit. Ale to bych nesměla jít při odchodu ze školy přes sborovnu. Byly tam už 3 jiné učitelky a jedna druhé (neznám kontext) říká „Hledej, šmudlo!“ načež se strhla neuvěřitelná lavina hlášek z Cimrmanových her a zjistily jsme, že jsme všechny fanynky velikého mistra. Odcházela jsem téměř se slzami (smíchu) v očích. Kdo by neuronil slzu nad výrokem: „debil blbeček, debil blbeček, debil blbeček, akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe!“ Dorazivši na portál spěchala jsem založiti novou diskusi - Génius Jára Cimrman na našich školách. Přijďte!

 


den jedenáctý – improvizovaná odpoledka

Včera večer jsem si dělala přípravy asi do půl jedenácté a to jsem stihla jen tři první hodiny. Připravila jsem zápisy a některé aktivity na interaktivní tabuli (IT) pro všechny tři ročníky. Shodou okolností začínají všichni podobně – rozdílem mezi neživou a živou přírodou. Alespoň nějaké usnadnění. 

přírodopisný maraton

Chtěla bych se více rozepsat o těch prvních třech hodinách, ale zjistila jsem že si pletu, co bylo kterou hodinu, právě proto, že si byly podobné. 

Dvě hodiny volna? Kdepak!

Domnívala jsem se, že si o volné hodiny promyslím odpolední výuku, neboť včera v pozdních hodinách jsem moc nápadů neměla. Jenže … to člověk – učitel potřebuje něco okopírovat, odpočinout si u prohlížení novinek na portálu, nastříhat 28 lístečků pro žáky, vyřídit školní e-maily, nasvačit se a tak bych mohla pokračovat dál. Když jsem si konečně sedla nad sešit s přípravami, zjistila jsem že za 10 minut zvoní a já měla v hlavě najednou prázdno.  

První výtvarná výchova

první odpolední dvouhodinovka byla výtvarka. Neměla jsem vůbec žádnou představu na jaké úrovni jsou schopni tvořit. No zjistila jsem, že jejich výkony a přístup k malování jsou tolik různorodé, bohužel také vybavení se výrazně liší. Téma „Nejhezčí vzpomínka na prázdniny“ je sice asi nudné a ohrané, ale já mám plán. Všechny děti jsem si nafotila “ v póze“ jako když vzpomínají. Vytisknu je a příští hodinu se vystřihnou a nalepí na velkou čtvrtku a ten obrázek z dneška zakomponují do toho velkého tak, aby byl v bublině, která půjde od hlavy z té fotky. Až to budou mít hotové, tak sem dám ukázku, protože nevím zda-li jsem ten záměr vysvětlila srozumitelně.

Volitelné semináře bez možnosti volby

Jako studentku mě vždycky vytáčel název „volitelný“ předmět . Případně „povinně volitelný“ předmět.  Oni totiž žáci tu volbu příliš nemají. Vrátím-li se na vysokou tak volitelnost předmětů spočívala v tom, že ze šesti předmětů jsme si zvolili tři na semestr. To by bylo fajn, kdyby ovšem příští semestr nebylo na výběr týž šest předmětů a tím pádem jsme stejně museli projít všemi.  Zatímco na VŠ je to způsobeno nedostatkem kreativních vyučujících, vázaností na akreditace a nízkou ochotou měnit to, co „postačuje“, na tomto mém novém působišti jde spíše o průchodnost rozvrhů.  Chápu to, ale ráda bych, aby předmět, který vyučuji těm žákům k něčemu byl. Idealistka, říkáte si? Někdo by možná řekl že jsem MBA – čili Mladá-Blbá-Aktivní. Možná.

Nejdříve jsem tedy chtěla zjistit koho mám před sebou. Budoucí inženýry, kuchaře, uklízečky nebo lékařky? Proto se první úkol ve dvojicích týkal jejich dalších vzdělávacích úmyslů. Měli si vzájemně povědět co by chtěli dělat nebo na jakou by chtěli školu a jaké dovednosti a znalosti jsou k tomu povolání potřebná. Nepracovali sice nejtišeji, ale bavili se k věci. Ačkoli začínali na popelářích postupně jsme se propracovali k seriózním úvahám. Pak se dvojice vzájemně „představili“. Chci zvolit takovou náplň, která je bude rozvíjet po stránce dovednostní a morální.  První hodina tedy proběhla. Stále jsem netušila, co budeme dělat hodinu druhou. Dokud… neřekl kdo si „budeme pitvat žábu“. A já na to „Tak jo. A hned“. Při průzkumu programu SMART NOOTEBOK, který jsem si nahrála v přípravném týdnu, jsem objevila interaktivní sekvenci – pitva žáby. Našla jsem to, rozdala jim staré učebnice pro šestou třídu, které se válely ve skříňce a začala jsem se jich ptát. Kam by žábu zařadili, jak dýchá, kde žije, jak se rozmnožuje, kdo další patří mezi obojživelníky atd.. Přes počáteční automatický odpor k „teorii“ se velmi dobře zapojili a odpovídali v celku správně. Pak se vystřídalo pár žáků u tabule a provedli pitvu. Ostatní sledovali obrázek v učebnicích.  Do toho jsem jim vyprávěla jak jsem jedla žabí stehýnka.

Kus hodiny uteklo a zase jsem přemýšlela co dál. Šla jsem si pro něco do kabinetu a vidím RAJČATA, tito žáci je na podzim sázeli. Hned jsem tedy navázala otázkami: Jaký typ plodu je rajče? jaké jiné typy plodů znají, podle čeho se poznají …. Prostě improvizace, ale soudím že povedená, protože se nikdo nenudil a všichni se alespoň trochu zapojovali.  

Docela mě to namotivovalo a dneska jakmile sfouknu přípravy na zítra, zkusím upravit osnovy semináře, tak aby víc seděl mně i žákům. 


den desátý – optimistický

Ačkoli jsem dnes zapomněla jít do hodiny, v domnění, že jí mám volnou a museli pro mě přijít žáci, byl to dneska fajn den. První hodinu jsem byla v kabinetu a připravovala se na osmáky, které jsem dnes měla tři hodiny.  V přirodopisu jsme opakovali a do svých cvičných sešitů zodpovídali žáci opakovací otázky. Pár nejlepších prací jsem ohodnotila malou jedničkou. První známku jsem rozdala už i v praktických činnostech za test z bezpečnosti práce na pozemku. Až na čtyři dvojky všichni dostali jedničku, takže je to doufám bude motivovat k další práci.

Vaření

tahle třída by chtěla vařit, prý loni nic nevařili a ve cvičné kuchyňce jen vyšívali a tak. Já rozhodně raději vařím, než pletu nebo háčkuji, takže jim tohle přání ráda splním. Hned žáci ve skupinové práci navrhovali, která jídla bychom si mohli uvařit. Měli napsat název pokrmu, potřebné suroviny, odhadnout časovou náročnost a celkové náklady. Nakonec navrhli jídla, která by šla ve dvouhodinovce stihnout jako špagety, rizoto, zapékané těstoviny, pizza či ovocný dort. Jen musím vymyslet v jakém množství to všechno budeme dělat. 

První setkání s devítkami

Poslední hodinu jsem měla poprvé deváťáky. A to na seminář z mediální výchovy.  Pozdravili jsme se, posadili se, představila jsem se a začala povídat o tom, co to je portfólio a jak vypadá. V tom mě přerušil hlásící se žák v zadní lavici „Já mám dotaz, paní učitelko.“ Ano? „Já totiž tak jako vůbec nevím, co je to ta mediální výchova.“ Očekávala jsem to, protože ačkoli jde formálně o volitelný předmět, moc na vybranou neměli. Pustila jsem se do myšlenkové mapy a brainstormingem jsme společně odvodili čím se asi tak budeme zabývat. Zaujala jsem je. Poznala jsem to hned. Viděli, že zapisuji jejich návrhy, že se ptám na jejich názor, že se budeme věnovat tématu, které je vlastně zajímá. Žák ze zadní lavice se během hodiny přihlásil ještě asi dvacetkrát, ale kromě stížnosti, že po něm soused hází ocucaný papír, byly jeho dotazy docela k věci. Pak jsem jim nastínila o čem možném si budeme povídat, že bych ráda aby zkusili s mojí pomocí také publikovat nějaký článek v místním tisku, že budeme pracovat na školním časopisu a pracovat s interaktivní tabulí a dost i s You tube. Poslední dotaz (přehnaně) zvídavého žáka mě ale velmi velmi potěšil a byla jsem na sebe v tu chvíli hrdá. Zeptal se, jestli jsem pracovala někde v nějakém médiu, že by řekl že jo, podle toho jak jsem o tom vyprávěla.  

Pak jsem jim ukázala webové stránky, které jsem k tomuto semináři připravila včetně stránky se zadáním témat ročníkových prací. Nekomentovali to zatím, ale na mnohých bylo vidět jak už jim to v hlavě šrotovalo, co by asi mohli dělat. V posledních třech minutách jsem jim pustila ukázku ze stránek – „historickou“ reklamu na „prehistorický“ mobil z roku 1992 – http://www.youtube.com/watch?v=AVfCt6vVR3M&feature=player_embedded

Koukali beze slov až do chvíle, kdy je vidět onen telefon a všichni vybouchli smíchy jaký je to „křáp“.  Tím pádem neslyšeli závěr reklamy, který mě přijde nejvtipnější, tak jsem jim to zopakovala, ale již jsou moc mladí, aby si pamatovali Dallas. Takže bylo ticho. Naštěstí do toho zazvonilo a byl konec. Měla jsem pak z toho dne vážně příjemný a optimistický pocit.  Za to den jedenáctý…. už teď se chvěji. Čeká mě první odpoledka.


den devátý – křest

Pět hodin v kuse. To byl dnešní ostrý start mého učitelování. Úterky budu mít mladší žáky (5.-7.ročík). Ti nejmladší byli strašně fajn.  V přírodopisu jsme si povídali o tom co nás ve školním roce čeká. Představila jsem jim Oskara – kostlivce. Byli nadšení, že si s ním mohli potřást rukou.

Co bylo včera, není dnes 

Šesťáky, kteří mi dali zabrat včera, jsem dneska už zvládla o něco lépe. Byla jsem víc odměřená a napomínala je při hlučení, skoro důsledně jsem poslouchala jen ty, kteří se přihlásili a které jsem vyvolala.  V podstatě jsme dnes se všemi třídami dělali jen úvodní proškolení o bezpečnosti, takže to byl pořád takový rozjezdový režim.  Všem třídám jsem řekla jak si budou psát zápisy do sešitů a pár pravidel. Když to hodnotím zpětně docela to šlo. Jen na hlasivkách jsem cítila, že jsou vytíženější než obvykle. Po vyučování a po obědě jsem šla co nejrychleji domu. Na chodbě mě ještě odchytla paní uklizečka, protože jsem zapomněla upozornit žáky, aby zvedli lavice, protože mi nedošlo, že jsou v té třídě dnes poslední. Takže jsem dostala tak trochu (ale ne moc) vynadáno. Pak jsem šla domů a ačkoli mě čekají přípravy na zítra jako bych měla mozek přepnutý do úsporného režimu.


den osmý – když neprší, tak sněží

A je tu pondělí. Se vstáváním problém nemám, ale s včasnými odchody do práce ano. Mám to do školy sotva pět minut a to je právě to zavádějící, když si člověk řekne „Vždyť jsem tam za chvilku!“ a pak při odchodu zjistí, že nemá mobil, klíče, svačinu, flešku, sešity …. cokoli co zrovna nutně potřebuje a musí se pro to vrátit. 

jedna hodina se šesťáky

Dnes byli ještě žáci se svými třídními. Někteří již nevěděli, co mají s těmi svými rozjívenci dělat, jiní naopak nestíhali.
Já dostala na stůl šanon s vnitřními předpisy školy, se kterými jsem se měla seznámit. Tlustější šanon jsem ještě neviděla.  Prošla jsem si co mě zajímalo, zvláště část o exkurzích a výletech a o řádech odborných učeben, se kterými budu zítra pracovat v hodinách.
 Také jsem navštívila dvě třídy, abych se představila a abychom si společně nadepsali sešity. V jedné to bylo rychlé tak na deset minut. V druhé (šestý ročník) jsem nakonec byla téměř celou hodinu. Jejich paní učitelka totiž odešla na chodbu a já byla hozena do vody. Neutopila jsem se, ale taky jsem neplavala kraulem … spíš žabičkou. Třída je to ta z početnějších a hlučnějších. Překřikovali se a všechno komentovali. Dva tři kluci a jedna holka se snažili se mnou komunikovat aktivně a tak jak se sluší, další za celou dobu nepromluvili a zbytek dělal jenom hluk. Na napomínání téměř nereagovali. Nerozhodilo mně to, ale nedařilo se mi je zklidnit. Nicméně jsme si nadepsali sešity – stejně to budu muset zkontrolovat v klidu – a měla jsem snahu povědět jim co nás v tomto školním roce čeká. Byli zvědaví a nedočkaví a neustále se na něco ptali a to bez přihlášení. Snažila jsem se odpovídat jen na dotazy žáků, kteří se přihlásili. Ptali se pak i na mně, kolik mi je let a jestli kouřím (ze zadní lavice někdo dodal „marihuanu“) a kdo je můj oblíbený zpěvák. Chtěla jsem už odejít, ale paní učitelka si asi odskočila a já tam musela zůstat, takže jsem přistoupila k představování. Sami žáci to navrhli.  Chvilku před zvoněním se ukázala jejich třídní a najednou bylo docela ticho. Tak jsem poznala, že je něco špatně. Že si musím vybudovat autoritu, to mi je jasné. Že to na mně budou žáci zkoušet, to mi říká každý kolem. Že zjednat si klid a pořádek je základ je sice pěkné, ale jak toho docílit? Je mi trochu proti srsti na ně řvát. Sice zařvat umím, ale to už musím být opravdu hodně vytočená a myslet to vážně. Neumím řvát tak nějak na oko. Uvidíme. Doufám, že jakmile budu mít náplň hodiny, budu jistější a budu vyžadovat práci, kterou zadám s rozhodností. Takhle, když jsem vymýšlela honem co s nimi dělat, bylo obtížné na něco je soustředit. O to víc, že je nemohu napomínat jmenovitě, protože si zatím jména nepamatuji. (Ačkoli po této hodině si pamatuji minimálně 3 zlobili).

práce v kabinetu

Zbytek dne jsem pracovala na přípravách a nástěnkovém kvízu. Zvedla-li jsem oči od papírů a monitoru k oknu viděla jsem buď déšť nebo sníh. Nelekejte se, nebyla to teplotní anomálie. To se pouze naše škola zatepluje a zrovna na ní přidělávají polystyren ze kterého v docela velikém množství odpadávají ty malé bílé kuličky. Za oknem to opravdu vypadá jako když sněží. Polystyrenové sněžení ustávalo jen ve chvílích,  kdy skutečně pršelo, protože to dělníci nemohli pracovat.

pozitivum dne

Myslím, že na fakultě nám kdysi říkali, že si v praxi máme vést deníček a tam si zapisovat své postřehy a pocity a že nesmíme zapomínat najít si na každém dni nějaké pozitivum. Já si v podstatě vedu tento elektronický blogový deníček a tak bych ráda uvedla alespoň to, že mi zatím chutnalo všechno ze školní jídelny i dnešní studený čočkový salát s celozrnným chlebem.