Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

den osmý – když neprší, tak sněží

A je tu pondělí. Se vstáváním problém nemám, ale s včasnými odchody do práce ano. Mám to do školy sotva pět minut a to je právě to zavádějící, když si člověk řekne „Vždyť jsem tam za chvilku!“ a pak při odchodu zjistí, že nemá mobil, klíče, svačinu, flešku, sešity …. cokoli co zrovna nutně potřebuje a musí se pro to vrátit. 

jedna hodina se šesťáky

Dnes byli ještě žáci se svými třídními. Někteří již nevěděli, co mají s těmi svými rozjívenci dělat, jiní naopak nestíhali.
Já dostala na stůl šanon s vnitřními předpisy školy, se kterými jsem se měla seznámit. Tlustější šanon jsem ještě neviděla.  Prošla jsem si co mě zajímalo, zvláště část o exkurzích a výletech a o řádech odborných učeben, se kterými budu zítra pracovat v hodinách.
 Také jsem navštívila dvě třídy, abych se představila a abychom si společně nadepsali sešity. V jedné to bylo rychlé tak na deset minut. V druhé (šestý ročník) jsem nakonec byla téměř celou hodinu. Jejich paní učitelka totiž odešla na chodbu a já byla hozena do vody. Neutopila jsem se, ale taky jsem neplavala kraulem … spíš žabičkou. Třída je to ta z početnějších a hlučnějších. Překřikovali se a všechno komentovali. Dva tři kluci a jedna holka se snažili se mnou komunikovat aktivně a tak jak se sluší, další za celou dobu nepromluvili a zbytek dělal jenom hluk. Na napomínání téměř nereagovali. Nerozhodilo mně to, ale nedařilo se mi je zklidnit. Nicméně jsme si nadepsali sešity – stejně to budu muset zkontrolovat v klidu – a měla jsem snahu povědět jim co nás v tomto školním roce čeká. Byli zvědaví a nedočkaví a neustále se na něco ptali a to bez přihlášení. Snažila jsem se odpovídat jen na dotazy žáků, kteří se přihlásili. Ptali se pak i na mně, kolik mi je let a jestli kouřím (ze zadní lavice někdo dodal „marihuanu“) a kdo je můj oblíbený zpěvák. Chtěla jsem už odejít, ale paní učitelka si asi odskočila a já tam musela zůstat, takže jsem přistoupila k představování. Sami žáci to navrhli.  Chvilku před zvoněním se ukázala jejich třídní a najednou bylo docela ticho. Tak jsem poznala, že je něco špatně. Že si musím vybudovat autoritu, to mi je jasné. Že to na mně budou žáci zkoušet, to mi říká každý kolem. Že zjednat si klid a pořádek je základ je sice pěkné, ale jak toho docílit? Je mi trochu proti srsti na ně řvát. Sice zařvat umím, ale to už musím být opravdu hodně vytočená a myslet to vážně. Neumím řvát tak nějak na oko. Uvidíme. Doufám, že jakmile budu mít náplň hodiny, budu jistější a budu vyžadovat práci, kterou zadám s rozhodností. Takhle, když jsem vymýšlela honem co s nimi dělat, bylo obtížné na něco je soustředit. O to víc, že je nemohu napomínat jmenovitě, protože si zatím jména nepamatuji. (Ačkoli po této hodině si pamatuji minimálně 3 zlobili).

práce v kabinetu

Zbytek dne jsem pracovala na přípravách a nástěnkovém kvízu. Zvedla-li jsem oči od papírů a monitoru k oknu viděla jsem buď déšť nebo sníh. Nelekejte se, nebyla to teplotní anomálie. To se pouze naše škola zatepluje a zrovna na ní přidělávají polystyren ze kterého v docela velikém množství odpadávají ty malé bílé kuličky. Za oknem to opravdu vypadá jako když sněží. Polystyrenové sněžení ustávalo jen ve chvílích,  kdy skutečně pršelo, protože to dělníci nemohli pracovat.

pozitivum dne

Myslím, že na fakultě nám kdysi říkali, že si v praxi máme vést deníček a tam si zapisovat své postřehy a pocity a že nesmíme zapomínat najít si na každém dni nějaké pozitivum. Já si v podstatě vedu tento elektronický blogový deníček a tak bych ráda uvedla alespoň to, že mi zatím chutnalo všechno ze školní jídelny i dnešní studený čočkový salát s celozrnným chlebem.

 


    hodnotil 1 uživatel

5 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Jano, jsem ráda, že hlušní nejsou jenom moji žáci :)
    Také mám pocit, že u všech ostatních jsou v klidu jen u mě ne. A taky se neustále řídím radami, musíš je zklidnit, ale jak účinně bez rákosky? :D

  2. avatar

    Klasika :) Taky mám nejuřvanější a nejukecanější třídu na škole, ale on klid taky není všechno. Ale na druhou stranu osvědčená rada je, že povolit se dá vždycky, ale utáhnout, když jsem s žáky velci kamarádi, jde velmi těžko. Takže začít trošku z odstupem a dát znát, že existuje jakási hierarchie, kterou je třeba respektovat.
    Držím palce!

  3. avatar

    Jsem přesvědčena, že až dojde na výuku, bude to zase trochu jiné. Budete, Jano, už na svém písečku a bude mnohem jistější. Jinak souhlasím s výše uvedenými komentáři a řadím se do stejné skupiny učitelů, kteří nemají při výuce absolutní ticho.

  4. avatar

    Však kde je ticho, tam je to podezřelé :-) Buď všichni usnuli, nebo je mučí nějaký terorista.

  5. avatar

    Při zapisování si pravidel chování v odborné učebně v rámci bezpečnostního proškolení jsem zaslechla milou hlášku. Když jsem jim psala a diktovala větu "Nebudu ničit nástěnky ani pomůcky", tak někdo dodal "a paní učitelku".

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.