Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

den desátý – optimistický

Ačkoli jsem dnes zapomněla jít do hodiny, v domnění, že jí mám volnou a museli pro mě přijít žáci, byl to dneska fajn den. První hodinu jsem byla v kabinetu a připravovala se na osmáky, které jsem dnes měla tři hodiny.  V přirodopisu jsme opakovali a do svých cvičných sešitů zodpovídali žáci opakovací otázky. Pár nejlepších prací jsem ohodnotila malou jedničkou. První známku jsem rozdala už i v praktických činnostech za test z bezpečnosti práce na pozemku. Až na čtyři dvojky všichni dostali jedničku, takže je to doufám bude motivovat k další práci.

Vaření

tahle třída by chtěla vařit, prý loni nic nevařili a ve cvičné kuchyňce jen vyšívali a tak. Já rozhodně raději vařím, než pletu nebo háčkuji, takže jim tohle přání ráda splním. Hned žáci ve skupinové práci navrhovali, která jídla bychom si mohli uvařit. Měli napsat název pokrmu, potřebné suroviny, odhadnout časovou náročnost a celkové náklady. Nakonec navrhli jídla, která by šla ve dvouhodinovce stihnout jako špagety, rizoto, zapékané těstoviny, pizza či ovocný dort. Jen musím vymyslet v jakém množství to všechno budeme dělat. 

První setkání s devítkami

Poslední hodinu jsem měla poprvé deváťáky. A to na seminář z mediální výchovy.  Pozdravili jsme se, posadili se, představila jsem se a začala povídat o tom, co to je portfólio a jak vypadá. V tom mě přerušil hlásící se žák v zadní lavici „Já mám dotaz, paní učitelko.“ Ano? „Já totiž tak jako vůbec nevím, co je to ta mediální výchova.“ Očekávala jsem to, protože ačkoli jde formálně o volitelný předmět, moc na vybranou neměli. Pustila jsem se do myšlenkové mapy a brainstormingem jsme společně odvodili čím se asi tak budeme zabývat. Zaujala jsem je. Poznala jsem to hned. Viděli, že zapisuji jejich návrhy, že se ptám na jejich názor, že se budeme věnovat tématu, které je vlastně zajímá. Žák ze zadní lavice se během hodiny přihlásil ještě asi dvacetkrát, ale kromě stížnosti, že po něm soused hází ocucaný papír, byly jeho dotazy docela k věci. Pak jsem jim nastínila o čem možném si budeme povídat, že bych ráda aby zkusili s mojí pomocí také publikovat nějaký článek v místním tisku, že budeme pracovat na školním časopisu a pracovat s interaktivní tabulí a dost i s You tube. Poslední dotaz (přehnaně) zvídavého žáka mě ale velmi velmi potěšil a byla jsem na sebe v tu chvíli hrdá. Zeptal se, jestli jsem pracovala někde v nějakém médiu, že by řekl že jo, podle toho jak jsem o tom vyprávěla.  

Pak jsem jim ukázala webové stránky, které jsem k tomuto semináři připravila včetně stránky se zadáním témat ročníkových prací. Nekomentovali to zatím, ale na mnohých bylo vidět jak už jim to v hlavě šrotovalo, co by asi mohli dělat. V posledních třech minutách jsem jim pustila ukázku ze stránek – „historickou“ reklamu na „prehistorický“ mobil z roku 1992 – http://www.youtube.com/watch?v=AVfCt6vVR3M&feature=player_embedded

Koukali beze slov až do chvíle, kdy je vidět onen telefon a všichni vybouchli smíchy jaký je to „křáp“.  Tím pádem neslyšeli závěr reklamy, který mě přijde nejvtipnější, tak jsem jim to zopakovala, ale již jsou moc mladí, aby si pamatovali Dallas. Takže bylo ticho. Naštěstí do toho zazvonilo a byl konec. Měla jsem pak z toho dne vážně příjemný a optimistický pocit.  Za to den jedenáctý…. už teď se chvěji. Čeká mě první odpoledka.


    hodnotil 1 uživatel

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.