Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

čas neplyne nikdy stejně

Znáte to. Některé věci (včetně vyučovacích hodin) se vlečou nekonečně dlouho, jiné nám připadají jako okamžik, který nám uletěl mezi prsty. Uplynul další týden (podle třídnice již čtvrtý) v profesi učitelky. Tento týden neuplynul jako voda, ani se netáhl jako med. Prostě se odehrál, nebo lépe řečeno: prožila jsem ho. 

Není-li denních záznamů, je šedo

Přestala jsem si psát nejen elektronický deník, ale i ten papírový.  Když tak do něj koukám, poslední zápis je z pondělí a dnes je sobota. Navíc poslední záznamy se věnují čistě probíranému tématu a ne postřehům pedagogickým. Prostě na to nezbyl čas. Zkusím to ale dopsat zpětně, protože jde o důležitý materiál.  Pojedu podle sešitu na přípravy, kde mám poctivě poznamenány všechny hodiny a často i události z nich.  Jinak mám totiž v hlavě směsici událostí, které se překrývají a tvoří jakýsi šedý mišmaš. 

Ze šedého mišmaše

Stále se potýkám s kázní a tak řeším změny v zasedacím pořádku. Druhý pokus o laboratorní práce se vyvedl lépe nežli první. V páté třídě jsem vyvolala žáka k ústnímu zkoušení a on přišel s brekem. Neučil se. Ale zvládl to, až na jednu věc na vše odpověděl a dostal jedničku. Byla jsem ráda, že mně jeho pláč nerozhodil. Postupně vybírám sešity od všech tříd, abych zkontrolovala, že je mají a že si je vedou řádně. Některé sešity jsou noční můrou. Jde sice většinou o žáky s různými obtížemi, takže jim úpravu známkovat nemohu, ale mě jde přeci o to, aby se ze svých zápisků mohli učit.  Nejvíc mě zarazil jeden sešit, kdy byly zápisy z jednotlivých hodiny promíchané. Na školním pozemku jsme začali rýt – šlo to pomalu, ale šlo to.

Obávaná šestka

Rozesadila jsem svou obávanou šestou třídu podle jiného zasedacího pořádku, po té, co jsem byla na hospitaci na jejich hodině s jejich třídní. Odvážila jsem se jí poprosit, zda bych mohla přijít  a přesvědčit se jak se chovají u ní. Byli naprosto v tichosti, hlásili se. Bylo na nich vidět, že někteří pochopili, že se jim nevzdám a udělám co půjde, abychom tu výuku spolu zvládli lépe. I já jsem se musela přemoct, protože jejich paní třídní a zároveň výchovná poradkyně ve mně vzbuzuje veliký respekt, působí tak nějak nepřístupně a abych se přiznala i já z ní mám trochu strach.

Zklamání z pasivity

Velkým zklamáním pro mne byl seminář z přírodopisu v devítkách. Přišli před hodinou, zda půjdeme ven, že je hezky. Nebyla jsem proti. První hodinu jsme byli ve třídě a rozdělovali si seminární práce. Bylo jich na hodině 9 ze 17 ale bohužel nechyběl ten nejhlasitější ze všech a tak byla ta dvouhodina náročná, jako každá jiná. Druhou hodinu jsme šli tedy na školní hřiště. Měla jsem připravenou skupinovou práci. Rozdělila jsem je do trojic, ale zřejmě špatně. Měli vymyslet osvětovou kampaň. Myslela jsem, že když už jsou venku a můžou projevit konečně i svou tvůrčí stránku, že se zapojí, ale bylo mrtvo. No chtít po nich aby mysleli při odpoledce bylo asi na ně moc. Budu muset najet na jiný režim. Doufala jsem, že budeme diskutovat, tvořit a hrát si. Oni, ale jak cítili „volnější“ režim ihned vypnuli a měli zřejmě pocit, že už nejsou ve škole. 

Kromě výuky

Dál jsem zažila jednu novou událost a to, že se slavilo významné životní jubileum jedné z kolegyň a ve školní kuchyňce bylo posezení po vyučování. Hromady jídla, bohužel žádné, které by mi chutnalo. Buď sladké nebo chlebíčky a bez toho se ráda obejdu. Tak jsem zobala alespoň ovoce a zeleninu. Ale bylo to docela fajn. Přesto jsem odbíhala do kabinetu a opravovala sešity. 


    hodnotil 1 uživatel

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.