Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Říjen 2011

Nové nakopnutí od VÚP

Podzimní prázdniny jsem si prodloužila o pondělí, kdy jsem místo do práce, jela do Prahy na závěrečné setkání k e-learningovému kurzu pro začínající učitele. Tam by Začínající učitelka 2011 neměla přece chybět.  Celý kurz byl nabitý zajímavými a praktickými informacemi. Donutil mě zamyslet se nad sebou a nad prací, pro kterou jsem se rozhodla. Některé kapitoly kurzu jsem bohužel jen v rychlosti profrčela, aniž bych se zavrtala do jejich podstaty. Co se dá dělat. Kurz nás také naučil, co je to „rozumná nepečlivost“ a proto se s faktem, že mi něco neutkvělo v mozkových závitech, prostě smířím.

Závěrečné setkání ve VÚP s milými a profesionálními lektory bylo fajn (ačkoli to úvodní setkání mě nadchlo více), ale co pro mně osobně bylo tím největším nakopnutím do další práce zde na portálu bylo naprosto nečekané osobní setkání s Pavlínou Hublovou. V jednu chvíli si povídám s lektory kurzu a „spolužačkou“ o …( už ani nevím o čem ) a pak se otočím a vidím, jak ke mně kráčí neznámá dáma, podává mi ruku a říká (přibližně) „Jmenuji se Pavlína Hublová a chci vám poděkovat, že u nás blogujete.“ Páááni (pro anglofily = Waw!), já vám z toho byla úplně paf.  Normálně jste mě Pavlíno vyvedla z míry. Bylo to strašně pěkné. Člověka potěší, když se mu dostane poděkování a ocenění jeho snahy. Takže bych tímto chtěla zase já, poděkovat VÁM VŠEM, kteří právě čtete tento blog a zároveň se dělíte s námi ostatními o své postřehy, zážitky a zkušenosti. Díky

 

PS: Abych nekončila tak nostalgicky, ráda bych poděkovala ještě za zcela přízemní materiální věci, kterými jsou magnetky a fleška RVP.cz, kterou jsme na kurzu obdrželi.  


přírodovědná dílna aneb hořím, hoříš, hoříme!

horimV čase podzimních prázdnin byl náš učitelský sbor, tak jako asi řada jiných, v práci. Zatím co se většina kolegů potýkala s inventarizací, kolegyně fyzikářka-chemikářka a já (za přírodopis) jsme se účastnili přírodovědné dílny. Konala se u nás na škole a jejím motem by mohlo být „Kdo chce zapálit děti pro vědu, musí sám hořet.“ 

Jednalo se o předvádění fyzikálních a chemických pokusů, kterých jsme se mohli vesměs aktivně účastnit. Bylo to trochu mimo můj obor, ale byla legrace. Na stropě laboratoře po nás zbyl fialový flek od „aladinovy lampy“ a největším zážitkem pro mě bylo, když mi „hořely ruce“. Jak dokládám touto méně kvalitní fotografií (je pořízena z videa) opravdu lze držet oheň holýma rukama. Samozřejmě jen chvíli :-)


Paní učitelko, my chceme ještě!

Včerejší den bych popsala jako den ospalý. Sotva jsem vylezla z postele, už mi zase těžkly víčka. Učila jsem jen dvě hodiny, protože všechny třídy končily mimořádně dřív kvůli školení celého pedagogického sboru.  První hodinu jsem téměř celou prozkoušela a druhou psali žáci Přírodovědného klokana.  Když jsem přemýšlela nad přípravami na dnešek, objevil se mi v hlavě nápad.

Hravé opakování
Potřebovala jsem věnovat v 5.třídě jednu hodinu opakování, před písemkou na téma Vesmír, Země, Pohyby Země … Vzpomněla jsem si na své působení v dětském pionýrském oddíle a jala se připravovat Výpravu do vesmíru pro týmy kosmonautů. Během výše zmíněného školení, jsem si ve volných chvílích listovala učebnicí a vymýšlela tématické křížovky. Když jsem se pak v šest večer dostala ze školení domů, najedla jsem se a začala křížovky přepisovat do počítače.  Bylo to úmorné a zdlouhavé. Pak se mi část vymazala a musela jsem začít znovu. Jakmile jsem měla vytištěno odpadla jsem rovnou do postele.  Ačkoli by si ta akce zasloužila více promyslet a také zkontrolovat (žáci objevili drobné chybky v zadáních).

Fofr
Ráno jsem trochu nestíhala a příprava na cestu do vesmíru probíhala chaoticky. Označila jsem  čísly všech 5 papírů s křížovkami a 2 papíry s úkoly, rozstříhala obrázky sluneční soustavy na jednotlivé planety a vyndala čisté papíry. Na začátku hodiny jsem nechala uklidit všechno z lavic a vyzvala jsem žáky k vytvoření dvojic. Přívítala jsem je v kosmickém výcvikovém středisku, kam se přihlásili na trénink. Každá dvojice si měla na začátku zvolit název pro svůj tým a podepsat se. Vytvořilo se tak 7 týmů – Zemňáci, Chuligáni XXL, Apolo 136, YAXHA, Bombi 211, BETA 5535U  a Hubeňouři. Mezitím jsem po třídě rozmístila oněch 7 papírů (stanovišť) a vysvětlila, že na každém stanovišti musí rozluštit jedno slovo. Nakonec získají větu o 7 slovech, kterou chci na konci hodiny slyšet (vidět napsanou na jejich papíře). Pustili se s vervou do práce. Některé delší křížovky pro ně byly oříškem. Protože jsem to předpokládala (neměli možnost pracovat s učebnicí, ani se sešitem), mohli si ke mně přijít pro nápovědu. Museli však splnit úkol: poskládat kartičky s obrázky a jmény planet tak jak jdou za sebou od Slunce nebo poskládat kartičky s fázemi měsíce, tak jak jdou za sebou. Pokud je poskládali správně, prozradila jsem jim odpověď vždy na jednu otázku z křížovky, se kterou si nevěděli rady. Toho využívali myslím přiměřeně. Nestalo se tedy, že by se někdo zasekl a nemohl dál.

Poučení pro příště

Stanovišť bylo stejně jako skupin, ale některá stanoviště byla lehčí než jiná a časově tedy méně náročná. Musela jsem pak ta náročnější stanoviště dokopírovávat, aby se týmy u jednoho papíru nedohadovaly, kdo tam má být. Chtěla jsem to udělat už od začátku, ale v tom fofru, jsem nestačila ty papíry nakopírovat. Kromě křížovek byly na dvou stanovištích i úkoly. Jeden byl vlastně slovní úlohou a v druhém měli poskládat obrázky souhvězdí podle abecedního pořádku jejich názvů. U každého obrázku bylo písmenko a když je žáci poskládali správně, písmenka utvořila slovo.

Paní učitelko, a budeme takhle opakovat i někdy jindy?

Hodina utekla. Tým BETA 5535U vše stihl před ukončením celé akce, ostatní už většinou douhádly jak má věta znít a jediní Hubeňouři (nejmenší kluk a holka z celé třídy) nedali dohromady ani jedno celé slovo, protože se asi styděli přijít si pro nápovědu, což jsem v tom mumraji nezaznamenala. Viděla jsem, že píší a pracují a nevolají mně. Důležité je i umět se ozvat. Minutu před zvoněním jsme tedy odhalili celou větu. Už jsem jim ke konci pak napovídala i bez úkolů (ale neříkala odpovědi, jen jsem kladla návodné otázky).  Moc se mi líbilo s jakou vervou pracovali. Po hodině se jedno děvče zeptalo „Paní učitelko a budeme takhle opakovat i někdy jindy? To bylo fajn, dneska určitě nejlepší hodina!“


Hledám pozitiva, kde se dá.

„Když doleze lenost k mozku, pozdě už je na rákosku!“ – tato moudrost není moje. Vyslechla jsem ji během skypového hovoru s lektorem e-learningu zde na portále a moc mu za to děkuji, protože mi ta průpovídka ohromně zvedla náladu. Hned jsem vymýšlela jak ji výtvarně zpracovat a umístit si ji v kabinetu na hodně viditelném místě. V duchu jsem si již představovala, jak budou kolegyně postupně pukat smíchy. 

Dalším bodem který byl světlejší v jinak pochmurném týdnu (neustálé řešení kázně dětí a do toho všudypřítomné bacili) bylo dokončení nástěnné myšlenkové mapy, kterou se mi podařilo zrealizovat s osmáky na téma SAVCI. Tak přikládám fotku. 

 

 

myšmapa

myšmapa

savci2

 

 


Za co?

Tak mi to pěkně začíná, ten 7. vyučovací týden. Člověk se chvíli raduje, že přežil první měsíc v práci a hned na to přijde den jako je dnešní pondělí. 

Proležený víkend

Těšila jsem se na víkendovou akci s kamarády, ale díky mému nalomenému zdraví a opravdu nevlídnému počasí venku, jsem se rozhodla zůstat doma, v posteli, pít čajíčky a preventivně se léčit z angíny nebo chřipky, nebo co to na mně lezlo. Povedlo se. V neděli se můj stav znatelně zlepšil a jistě i díky příteli, který mě opečovával a vařil bylinkové čaje. Když už jsem vydržela sedět u počítače, tak jsem se pustila do příprav na dnešní den. První hodinu mne čekalo suplování. A další tři hodiny byly ve znamení testů, které jsem tedy dělala taky až v neděli. Byla jsem připravena jít v pondělí ráno do práce. 

Bbrrrrrr

Do práce jsem přišla, přezula se do pantoflí a namnožila pracovní listy pro páťáky. Suplovala jsem u nich matematiku, ale protože je mám na přírodovědu, rozhodla jsem se to propojit. S látkou jsem dál jít nemohla, neměli sešity ani učebnice. Vytvořila jsem pracovní list o souhvězdích. Že jich známe 88, jak získala svá jména a podobně. O Velké medvědici a Orionu jsem vložila i zkrácenou verzi bájí podle nichž jsou pojmenovány.  Prvním úkolem žáků však bylo propojit přímkami 22 teček(hvězd), které byly vytištěny z druhé strany pracovního listu, podle své fantazie do souhvězdí. Pak své vymyšlené souhvězdí měli také pojmenovat. Většině se podařilo něco vymyslet. Obzvláště kluci viděli v tečkách bojující postavu, kterou má souhvězdí Orion (jehož „tečky“ jsem použila) skutečně představovat. Pak žáci četli text a nakonec odpovídali na otázky. Pěkná hodina :-) Po této hodině jsem měla jednu volnou. Hned jak jsem byla v kabinetu jsem se přezula zpět do bot, protože mi v pantoflích byla zima. Já se tak snažím, abych byla celý víkend v teple, abych nikde neprochladla a pak přijdu do práce a tam zima zimoucí. Svetr jsem za celý den nesundala.

Testy

Následovaly tři hodiny v nichž všech žáci psali písemky (testy). V testech kombinuji otevřené i uzavřené úlohy, popis obrázků, spojovačky a doplňování tabulek. Všechny úlohy jsem na začátku vysvětlila a byla jsem potěšena, že zadání všichni pochopili. Ve třech třídách (2 různé ročníky) jsem nedala ani jednu 5. Ale také bohužel jen jedinou 1. Žáci během psaní poslouchali moje pokyny a až na pár chvil při vybírání testů byli i jakž  takž ticho. Horší to bylo po té, co jsem testy vybrala. Říkali jsme si správné odpovědi, ale byl u toho veliký hluk. Překřikovali se a vzrušeně debatovali kdo jak odpověděl. Obzvláště v sedmé třídě byli rozdivočelí a zbytek hodiny (asi 15 minut) byl katastrofální. Vůbec nechápali, že po nich chci pozornost a ticho. 

U oběda

U oběda jsme si pak s kolegyněmi povídaly právě o hlučnosti žáků, že dříve tak hluční žáci nebývali (říkaly ony) , i když jich bylo ve třídách více. Postupy, jako zmlknout a čekat až si všimnou, že nemluvíte, už dávno nefungují. Škoda, že nemůžeme zavřít uši tak jako oči, že?

Školení – ano, ale jen taková, co nás nebudou moc stát

Denně mi přichází na e-mail řada nabídek na vzdělávací kurzy, školení, přednášky a podobně. Pročítám je pečlivě, jsou-li alespoň trochu z mého oboru, nebo týkající se učitelské profese. Vyhlídla jsem si dva a vyrazila do ředitelny. Za prvé jsem se ptala na volno, kvůli závěrečnému setkání e-lerningu, který absolvuji zde na portále. To už je nahlášené, ale pro jistotu jsem si to ověřila. Pak jsem se zmínila o jednom workshopu a p. ředitelka ho hned v poště vyhledala a vypsala přihlášku, podepsala, orazítkovala – úplně bez problémů. Workshop se totiž koná v době, kdy už mám po výuce, je ve městě a nic nestojí. Jakmile byla návratka odeslaná, pokračovala jsem s druhým vyhlídnutým kurzem v rámci výchovy ke zdraví. Jenže ten je v Ústí, kam je špatné (a tím pádem drahé) dopravní spojení a navíc se jedná o den, kdy učím 7 hodin. Takže nic.

Vrchol!!! 

Nejvíc mně dnes ale naštvalo něco, co se školou vůbec nesouvisí. Můj drahý (opravdu drahý ;-) ) mobilní operátor mi oznámil, že jsem včas nezaplatila to, na čem jsme se domluvili a tak mi mění tarif na jiný. Až prý doplatím určitou částku, ke které jsem se zavázala, původní tarif mi opět vrátí. OK, říkám si. Je to moje blbost. Před pár dny přišla SMS s upozorněním, že se to blíží a já na to nereagovala. V tuto chvíli mě napadá, že to celé možná spojení se školou má, protože když mi přijdou SMS během dne, tak je většinou rychle odbudu, zvlášť, když jsou „jenom“ od operátora. Každou chvíli kvůli něčemu otravují, znáte to. Tak jsem tedy dobila požadovanou částku a přišla mi SMS. Vrátili jsme vám váš tarif, za což si účtujeme poplatek dle ceníku! Cože???? Tak sednu k internetu a koukám, kolik, že jsem jim hodila do chřtánu a po několika desítkách kliknutí než jsem našla příslušnou částku, jsem viděla na monitoru počítače „Poplatek za změnu tarifu z XX na XY při dodatečném plnění závazku minimálního měsíčního dobití je 100 Kč“ 

Tak se ptám ZA CO JSEM SI TOHLE ZASLOUŽILA?

 


exkurze nejen do planetária

Tak je to za mnou a docela úspěšně. Exkurze do Prahy nikoli však do Podolí, ani do lékárny, ale do planetária a do Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. 

52 dětí a 3 učitelky, kolona na Evropské, pozdní příjezd na výstaviště a neustálé otravné dotazy „Půjdeme do Mekáče?“ 

Ano, časová rezerva se vytratila ještě před odjezdem, neboť jsme čekali na opožděného žáka. Další zdržení způsobil pražský provoz. Na výstaviště jsme dorazili v čase, kdy měl začít program. Naštěstí to není daleko a po telefonické domluvě na nás počkali se začátkem programu. Takže super. Byla jsem v planetáriu poprvé a líbilo se – mně a snad i dětem. Planeta Země se z malé tečky na hvězdném nebi přibližovala a zvětšovala a vypadalo to opravdu působivě. 

Po krátké svačině jsme se rozdělili na dvě party a pokračovali Stromovkou k Místodržitelskému letohrádku. Krásná budova. I tam jsme přišli o čtvrt hodiny později než jsme měli, ale i tam na nás čekali s úsměvem. Paní si pro nás připravila povídání o budově i o časopisech. Mohli jsme se podívat na několik set let staré tiskoviny a dokonce v nich i listovat. Já bych jim je do ruky vůbec nedávala, když jsem viděla jak zuřivě listují div se stránky netrhají. Ale všechny časopisy to snad přežily. 

Bylo hodně teplé počasí. Venku, zatímco šla dovnitř druhá skupina, jsme pak rozdali žákům pracovní listy, které vyplňovali na trávníku s výhledem na Stromovku a část Prahy. Pěkné. Pak jsme se přesunuli zpět k autobusu a tradá domů.

Dohra

Fotila jsem. A jak jsem přišla domů, fotky jsem stáhla do počítače a na flešku. Dneska jsem je předala kolegovi, který je umístil do školní fotogalerie. Taky jsem napsala článek na školní web i na Novinky.cz a poslala do místního i regionálního tisku. Samozřejmě s posvěcením paní ředitelky. Kolegyně v tom možná vidí šplhání, ale mne samotnou právě propagace moc baví, tak proč toho nevyužít, že.  


Když se probudím …

Čím to je, že i když bych mohla v klidu ještě skoro hodinu spát, raději vstanu, protože stejně přemýšlím nad prací. Tak si ty myšlenky jdu hned zapsat, nebo je realizovat, protože bych stejně už nespala.

 víkendy vs. všední dny

zatím jsem všechny zářijové víkendy měla nějaký program, proto mi na školu stejně moc času nezbývalo. A když už nějaký ten čas byl pracovala jsem jen, když jsem měla chuť a náladu.  Takže to docela ujde. Přes týden to ale stále ještě s prací přeháním. Přípravy mi trvají nekonečně dlouho. Většinou si totiž připravuji prezentace ve Smart notebooku, včetně kompletních zápisů pro žáky. Usnadňuje mi to potom samotnou práci v hodině. Když totiž píši zápis ručně na tabuli, jsem otočená ke třídě zády a nejen že se začne třída automaticky bavit, ale ještě se různě pošťuchují, házejí po sobě kde co a já pak musím poslouchat žalování. 

zítra výlet

Další o čem jsem dnes ráno v posteli přemýšlela byla exkurze, která mě čeká zítra. Vymyslela jsem jí, zorganizovala. Vedoucí akce je ale zkušenější kolegyně. Dost toho zařídila, hlavně komunikaci s kanceláří školy.  Musím se jí ještě zeptat na mnoho věcí. V kolik se vlastně ráno sejdeme (učitelé), jak budeme organizovat a počítat děti. Dál se mi přihlásilo o 3 děti více než jaký počet jsem nahlásila v planetáriu – kam jedeme. Takže doufám, že dneska přijdu do školy a některé děti budou chybět a nepojedou. 

nemoci

ony docela teď různé nemoci řádí. Dětí pár chybí, ale co je horší onemocněla i jedna kolegyně a už je druhý týden marod. Do toho jsou různé sportovní závody, exkurze (ta naše) a jednomu kolegovi se narodil prcek, takže mám za ten minulý týden odsuplovány asi 4 hodiny a na některé hodiny, na které mám mít jen půlku třídy, je mám všechny.  Zrovna dneska mě čekají deváťáci na supl už za hodinu, takže jdu. Zítra budu informovat o tom, jak dopadl výlet. Tedy, pokud se ve zdraví vrátíme.