Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Listopad 2011

první čtvrtletí (+ prasárna v čekárně)

Rušný týden to byl. Klasifikační porada, třídní schůzky, požární poplach … pro mě vše poprvé. Dny plynou a jsem ráda, že mi to docela utíká svižně. Pořád se totiž něco děje.  Tento týden začal hodně divokým pondělkem.

V pondělí učím až od deseti a tak jsem dorazila na půl do školy. Ve sborovně na mě čekaly archy, kam se zapisují všechny známky, které žákům vycházejí ve čtvrtletí.  “Dnes vyplnit“ na nich stálo. Tak jsem si vyndala klasifikační sešit. S hrůzou zjistila, že musím nejdřív vůbec dát dohromady, jak ty známky z testů, zkoušení a pětiminutovek  spojím do jedné. Napsala jsem asi tři třídy a zvonilo na přípravu před hodinou.  Takže fofr do třídy, zapnout počítač, nahrát prezentaci k hodině. Zvoní. Tak další tři hodiny učím. Přičemž tu poslední mě 15min před koncem střídají, protože jdu na workshop. V hodině tím pádem trochu chaoz. Došla jsem si na oběd a moje oblíbené buchtičky s krémem jsem si vůbec ale nevychutnala. Spěchala jsem. Před odchodem do města jsem ještě dopsala ty hlavní předměty u ostatních tříd. Do místní knihovny, kde se workshop konal, jsem dorazila minutu po jedné hodině. Ještě nezačali, takže jsem se nahlásila, sedla jsem si a vypila celou lahev vody, protože jsem chvílemi běžela, abych to stihla. Workshop byl na téma žáci s SPU. Moc mě ale zklamal, neboť s workshopem to nemělo nic společného (jen jsme koukali a poslouchali a skoro nikdo nepromluvil, jen lektorka) a náplní bylo promítání hodinového dokumentu o dospělých, kteří vyprávějí jak se jim žilo s SPU. Ne, že by to nebylo zajímavé, jen jsem prostě očekávala něco zcela jiného.  Ve tři to končilo a já šla zpět do školy dopisovat známky. 

V úterý jsem se nezastavila, díky suplování, jsem měla zápřah šest hodin v kuse. Čtvrtou vyučovací hodinu psali zrovna páťáci písemku, když v tom se ozvala z rozhlasu nepříjemná siréna. Ještě že paní zástupkyně pokračovala vysvětlením „Nácvik požárního poplachu!“ a pokyny. Pokyny jsem však neslyšela pro hlučící děti, které se jaly prchat z lavic. Věděla jsem, že mám vzít třídnici, takže jsem ji vzala a vyšli jsme ven na hřiště a to jen proto, že tam šly ostatní třídy. Jinak bych asi nevěděla kam. Nikdo nám učitelům předem nic neřekl. 

Ve středu se konala klasifikační porada. Tam naštěstí nebyla žádná dramatická situace, takže šlo jen o to, vydržet v práci déle než obvykle. Ve čtvrtek odpoledka a zároveň třídní schůzky a do toho všeho mě už od rána bolela hlava. Deváté třídy jsme na poslední hodinu odvedli do jídelny, kde se jim představovaly různé střední školy z okolí. Pak, během schůzek, jsem byla v kabinetu. Přišlo asi deset rodičů. Proběhlo to celkem v klidu. Odcházela jsem ze školy v šest večer, za hluboké tmy. Doma jsem se pak zhroutila do postele a neměla jsem sílu na jakékoli přípravy na dnešní den. 

To jsem ještě nevěděla, že je nebudu ani potřebovat. Ráno jsem musela náhle k lékaři a v čekárně se mnou čekala i paní s dvěma malými chlapci. V dětském koutku společně hráli domino. V tom zaznělo „PRASÁRNA“ a všichni se otočili na malé dítko. Jeho maminka se jen usmála a říká mu „tam, kde chovají prasata, to je vepřín a né prasárna.“. To mě opravdu pobavilo a zlepšilo náladu. Také to, že na vyšetření nic nezjistili. Když jsem žádala po doktorce potvrzení pro zaměstnavatele, trochu jsem se ztrapnila svou neznalostí. V práci mi totiž sice dali propustku, ale já nevěděla k čemu je. Až teprve, když se paní doktorka zeptala “ A vám nedali propustku?“, tak mi to docvaklo. Každým dnem se něco nového naučím.

Tak to je závěr prvního čtvrtletí začínající učitelky 2011.