Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

smuteční? předvánoční čas

Ani naší školu neminula smrt Václava Havla. V první den státního smutku jsme drželi se žáky minutu ticha před zahájením výuky. V některých třídách se sledovalo on-line rozloučení v televizi. Třídní učitelé měli za povinnost věnovat jednu hodinu rozpravě o významu této osobnosti. Na chodbě byl portrét s růží a pod ním svíce. V televizi se o ničem jiném nemluvilo, dokonce prý i na facebooku byla živá debata. Aniž bych chtěla nějak znevažovat událost samotnou, čeho je moc toho je příliš. I mně, která většinu života prožila právě za prezidentování pana Havla, přišlo, že stále dokola opakují totéž a pro žádné jiné zprávy a pořady není místo. Má sestra, matka 4 dětí, si zase povzdechla, že kvůli vzpomínkovým rozhovorům s různými spolupracovníky bývalého prezidenta nedávali Kouzelnou školku a dokonce ani večerníček.  To by si snad Václav Havel přál?

Výstup mediální výchovy

Také nálada žáků byla značně ovlivněna neustálým vracením se k jednomu tématu.  Ačkoli nejsem třídní, v rámci mediální výchovy jsem chtěla poukázat na to, jak je o smrti významného státníka psáno v různých novinách. Koupila jsem jeden celostátní deník, jeden regionální a jeden bulvární. Jakmile jsem je přinesla do třídy, půlka žáků zvedla oči v sloup s povzdechem „už zase?“. Po té jsme připravovali vydání školního časopisu. Jenom pokusné dvoustrany – jako vánoční dárek. Žáci mohli ještě o hodinu napsat nové články. Jedna holčina napsala toto:

I školu 28. října zasáhla zpráva o úmrtí Václava Havla. Vím, že je toto téma pro někoho už otravné, ale tím se tomu nevyhneme. Tento muž si úctu zaslouží. Většina z vás se vždy, když se zmíní Václav Havel zatváří jako byste chtěli říct „Otevřu internet je tam Havel , Otevřu časopis a je tam Havel , otevřu Facebook a zase Havel….Abych se bál jít otevřít i dveře!“ Ani ve škole se tomu nevyhnete. Ale já jsem za to ráda.  Za prvé je potřeba si připomínat takto významnou osobnost. Za druhé je to lepší než chemie.
Takže závěrem článku bych chtěla popřát krásné svátky Vánoční a pevné nervy.   

Mě se to líbí. Chtěla říct spolužákům, že je důležité bavit se o významných dějinných událostech, o osobnostech a pod. Ano použila část vtipu, který koluje po netu, a závěrečná věta o krásných svátcích není dobře se zbytkem článku propojena, ale na to, že se psaním nemá žádné zkušenosti, mi přišel tento postřeh jako přesně ten, který by měl vyjít v časopisu. Hotový časopis jsem předala do ředitelny. Tento článek však narazil u paní ředitelky. Že je urážející. Co je podle té žákyně lepší než chemie? Že někdo zemřel?  Jak může být smrt pro někoho otrava? Komu přeje hezké svátky? Panu Havlovi?      Jak je vidět, každý si obsah vysvětluje po svém.  Článek byl tedy nahrazen přáním do nového roku.

Besídky

Poslední den před prázdninami byly třídní besídky. Byla zakázána hlasitá hudba. Vše mělo probíhat s ohledem na probíhající státní smutek. Každá třída besídku pojala po svém. Jako netřídní jsem obcházela všechny a fotila. Někde si připravili žáci různá vystoupení (divadlo, kouzlení, soutěže), jinde měli volnou zábavu a jedna paní učitelka tu pietu pojala jako dvouhodinový rozhovor o moderních dějinách našeho státu ale u stromečku a  s občasným zpěvem koled.

Dva pohřby

Na včerejší návštěvě u mé sestry prohlásila šestiletá neteř. „To dneska budou pohřby dva.“ Koukáme na ní jak to myslí. A ona na to „No jeden má pan prezident a jeden bude mít náš kapr.“ Bylo to úsměvné. 

 

Z kapra už jsou řízky a po dnešním večeru nezbudou ani ty. Všem přeji ať se dosytosti nejen nají, ale také nastřádají pohodu, energii a štěstí… hlavně od malých dětí až budou rozbalovat dárky.  To je vždycky veliká radost na ně koukat. 

 

 


    hodnotilo 5 uživatelů

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Jsem přesvědčen, že by v posledním týdnu Havel našel spoustu námětů pro nové hry. Vidím, že i na našich školách.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.