Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Říjen 2017

Učitelka na mateřské

Jak poznali, že jsem učitelka

Jistě znáte ten vtip, že učitelka je diagnóza, nikoli povolání. Myslím, že je pro toto povolání dost specifik na to, abyste mezi pěti ženami poznali, která z nich je učitelka. Na mě to prý jde poznat celkem snadno. Brýle ani kostýmky nenosím, ale ono to ani není tak o vzhledu jako o chování. Co se mi narodil syn a trochu povyrostl, začala jsem s ním navštěvovat cvičení pro batolata, plavání, dětské skupiny a herničky. Jak už to tak bývá skamarádila jsem se tam s několika maminkami stejně starých dětiček.  

„Koukej, Amálko, to je ryba“ říká jedna z nově nabitých kamarádek. „To je žralok! Paryba.“ opravila jsem její tvrzení. „No jo, ale to ona přeci nezná. Všemu co plave říká ryba.“

„To je ale velká kočička, viď Amálko.“  Puma severoamerická. „Hele, nejsi ty náhodou učitelka?“

Určitě jim tím opravováním lezu dost na nervy. Ale myslím si, že děti vstřebávají informace jako houby a jsou schopny si zapsat do mozkových synapsí slovo „žralok“ úplně stejně jako třeba „banán“. Pro ně jsou všechna slova nová a u všech se snaží pochopit význam. Čím více slov budeme dětem nabízet, tím více jich mohou pochopit a využít.

„bů“ a „mé-é“

Škola mi chybí, ale žáci už tolik ne. Máme v práci dobrý kolektiv, rádi se scházíme i mimo pracovní povinnosti. Pokud jen trochu mohu, účastním se zejména oněch mimoškolních, ale i některých školních akcí i přes to, že jsem na rodičovské dovolené. Minimálně jednou do měsíce navštívím školu, zajdu třeba na oběd nebo jen tak na pokec do kabinetu. Obvykle beru syna s sebou. Kolegyně i kolegové ho rádi vidí. Je to pro ně příjemná změna – takový malý roztomilý človíček namísto těch puberťáků, které mají před očima celý týden. Byla jsem se dokonce podívat i u zápisů do prvních tříd. Ještě než začaly, šla jsem svému tehdy ročnímu synovi ukázat třídu. Byly tam připraveny pomůcky, například kartičky s obrázky zvířat. Hned hlásil „“ a „mé-é“. Tak jsem na něj byla moc hrdá. :-D

 


Ohlédnutí za třídnictvím

Tak už je to zase tři roky, co jsem tu byla naposledy. Tehdy jsem začínala s třídnictvím a věřila jsem, že přidám nějaký ten příspěvek o vývoji mé učitelské kariéry. Popravdě už ani nevím, co bylo důvodem, proč jsem tak neučinila. To se někdy tak zkrátka přihodí. Asi moc práce a málo času?

Každopádně třídnictví mě bavilo. Moje 17členná třída byla fajn. Prožili jsme (myslím, že úspěšně) celou osmou třídu a půlku deváté. Pak jsem totiž odešla na mateřskou. Synovi je dnes už rok a půl a minulý týden se mi stala příhoda, která ve mě vzbudila nápad na článek do mého blogu. Tuto příhodu vám ale dnes nenapíši. Mám totiž pocit, že bych měla postupovat tak nějak popořadě. 

Třídnictví v 8.B

Tenhle ročník se na naší škole skládal ze dvou málo početných tříd. Někdo jistě řekne LUXUS! A musím dodat, že v mnoha ohledech je to tak. Na prvním stupni byly třídy o něco početnější, ale znáte to. Ty pilné, bystré a ambiciózní žáky pohltil víceletý gympl, ti z druhé strany škály propadli a někteří se odstěhovali. Naštěstí ke sloučení nedošlo, neboť se všichni shodli, že bychom se z toho zbláznili. Každá z oněch tříd měla svá specifika. Áčko platilo za chytřejší a cílevědomější a béčko za studijně slabší a nemotivované. Obě třídy jsem učila od doby, kdy byly v pátém ročníku. Věděla jsem tedy, že áčko možná dosahuje v průměru lepších studijních výsledků, ale jako parta nedrží moc pohromadě, je plné individualit a osobností a jsou si spíše soupeři než-li kamarády. To v béčku se nikdo nikam moc nehnal, o to pohodovějším kolektivem se zdáli být. Nakonec jsem tedy byla i ráda, že jsem dostala právě je.

Průměrný žák 8.B 

Je mu 13 let, měří 167 cm, má špinavě blond až dohněda vlasy, modré oči, je rád na netu, oblíbený předmět je tělocvik a dějepis, naopak nemá rád fyziku a matiku a chce v budoucnu získat maturitu. To byl výsledek malého průzkumu, jež jsem se svými žáky udělala na začátku školního roku.  Na lístečky s otázkami mi žáci vyplnili údaje a tak jsem získala přehled o jejich zájmech a zaměření. Zvláště údaje o výšce byly zajímavé. Výškové rozpětí naší třídy bylo od 145cm vysokého klučiny, který se od první třídy moc nezměnil, po 185 cm vysoké dlouhány (dvojčata) mezi které, když jsem si stoupla (se svými 164cm)  komentoval to jistý žák slovy „Paní učitelka a dvě věže“. Jednomu žákovi zase narostl už v sedmičce slušný knírek. No a holky samé modelky, jak už to v tomto věku bývá. Některé i otevřeně sexuálně aktivní. Jeden žák se samými jedničkami ale pět dalších skoro na propadnutí. Jeden žák na Ritalinu, jeden co má mámu a mámu, jeden impulzivní jiný tak tichý, že ani není slyšet … zkrátka užila jsem si snad ode všeho. 

Odměna co zahřeje

Líbilo se mi, že mě měli rádi a dávali mi to najevo. Já se jich vždy zastávala a snažila se je chránit ale i korigovat jejich představy. S rodiči jsem vycházela bez problémů. Taková akční úča. Pořádala jsem pro žáky i rodiče společná odpoledne mimo výuku. Několikrát jsme byli na hřišti hrát míčové hry a jednou jsme byli ve třídě a hráli deskové a karetní hry. Obvykle se účastnilo jen to „zdravé jádro“, ale akce to byly vždy povedené. Také jsem si vymyslela soutěž o pohár (zmrzlinový). Byla to snaha o …asi  zvýšení motivace k učení, ale spíš vylepšení známek (což jak vnímám není to samé). V soutěži nešlo o to mít nejlepší prospěch ve třídě, ale o to dosáhnout největšího posunu k lepšímu. V pololetí jsem si tedy vzala průměr za poslední vysvědčení a udělala tabulku s porovnáním s aktuálním průměrem. U koho došlo k největšímu zlepšení, vyhrál pozvání do cukrárny na pohár pro sebe a svého rodiče.  Žáci byli dost napjatí při odhalování výsledků a při předávání vysvědčení tak bylo o další emoce postaráno. Co mě však zahřálo u srdce bylo poděkování od jedné maminky, které přišlo e-mailem. Přikládám ho v originálním znění: 

„Dobrý den paní učitelko, chtěla bych se s Vámi podělit o naši radost z pololetního vysvědčení Péti. Chtěla bych Vám i Vašim kolegům poděkovat touto cestou za trpělivost s naším synem a ohodnocením jeho výsledků. Opravdu jsme měli velikou radost, když nám sám s úsměvem předložil jeho vysvědčení. Sám tímto dostal motivaci, aby se snažil i v dalším období a možná i dále výsledky ještě zlepšil. Vynaložíme na to opravdu co budeme moci ! Děkuji Vám všem a přeji i nadále pevné nervy a hodně pochopení.  Děkuji, přeji hezké prázdniny a krásný, pohodový víkend.“

Tak doufám, že i vám se čas od času dostane nějaké té pochvaly a poděkování za vaši práci.