Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Za co?

Tak mi to pěkně začíná, ten 7. vyučovací týden. Člověk se chvíli raduje, že přežil první měsíc v práci a hned na to přijde den jako je dnešní pondělí. 

Proležený víkend

Těšila jsem se na víkendovou akci s kamarády, ale díky mému nalomenému zdraví a opravdu nevlídnému počasí venku, jsem se rozhodla zůstat doma, v posteli, pít čajíčky a preventivně se léčit z angíny nebo chřipky, nebo co to na mně lezlo. Povedlo se. V neděli se můj stav znatelně zlepšil a jistě i díky příteli, který mě opečovával a vařil bylinkové čaje. Když už jsem vydržela sedět u počítače, tak jsem se pustila do příprav na dnešní den. První hodinu mne čekalo suplování. A další tři hodiny byly ve znamení testů, které jsem tedy dělala taky až v neděli. Byla jsem připravena jít v pondělí ráno do práce. 

Bbrrrrrr

Do práce jsem přišla, přezula se do pantoflí a namnožila pracovní listy pro páťáky. Suplovala jsem u nich matematiku, ale protože je mám na přírodovědu, rozhodla jsem se to propojit. S látkou jsem dál jít nemohla, neměli sešity ani učebnice. Vytvořila jsem pracovní list o souhvězdích. Že jich známe 88, jak získala svá jména a podobně. O Velké medvědici a Orionu jsem vložila i zkrácenou verzi bájí podle nichž jsou pojmenovány.  Prvním úkolem žáků však bylo propojit přímkami 22 teček(hvězd), které byly vytištěny z druhé strany pracovního listu, podle své fantazie do souhvězdí. Pak své vymyšlené souhvězdí měli také pojmenovat. Většině se podařilo něco vymyslet. Obzvláště kluci viděli v tečkách bojující postavu, kterou má souhvězdí Orion (jehož „tečky“ jsem použila) skutečně představovat. Pak žáci četli text a nakonec odpovídali na otázky. Pěkná hodina :-) Po této hodině jsem měla jednu volnou. Hned jak jsem byla v kabinetu jsem se přezula zpět do bot, protože mi v pantoflích byla zima. Já se tak snažím, abych byla celý víkend v teple, abych nikde neprochladla a pak přijdu do práce a tam zima zimoucí. Svetr jsem za celý den nesundala.

Testy

Následovaly tři hodiny v nichž všech žáci psali písemky (testy). V testech kombinuji otevřené i uzavřené úlohy, popis obrázků, spojovačky a doplňování tabulek. Všechny úlohy jsem na začátku vysvětlila a byla jsem potěšena, že zadání všichni pochopili. Ve třech třídách (2 různé ročníky) jsem nedala ani jednu 5. Ale také bohužel jen jedinou 1. Žáci během psaní poslouchali moje pokyny a až na pár chvil při vybírání testů byli i jakž  takž ticho. Horší to bylo po té, co jsem testy vybrala. Říkali jsme si správné odpovědi, ale byl u toho veliký hluk. Překřikovali se a vzrušeně debatovali kdo jak odpověděl. Obzvláště v sedmé třídě byli rozdivočelí a zbytek hodiny (asi 15 minut) byl katastrofální. Vůbec nechápali, že po nich chci pozornost a ticho. 

U oběda

U oběda jsme si pak s kolegyněmi povídaly právě o hlučnosti žáků, že dříve tak hluční žáci nebývali (říkaly ony) , i když jich bylo ve třídách více. Postupy, jako zmlknout a čekat až si všimnou, že nemluvíte, už dávno nefungují. Škoda, že nemůžeme zavřít uši tak jako oči, že?

Školení – ano, ale jen taková, co nás nebudou moc stát

Denně mi přichází na e-mail řada nabídek na vzdělávací kurzy, školení, přednášky a podobně. Pročítám je pečlivě, jsou-li alespoň trochu z mého oboru, nebo týkající se učitelské profese. Vyhlídla jsem si dva a vyrazila do ředitelny. Za prvé jsem se ptala na volno, kvůli závěrečnému setkání e-lerningu, který absolvuji zde na portále. To už je nahlášené, ale pro jistotu jsem si to ověřila. Pak jsem se zmínila o jednom workshopu a p. ředitelka ho hned v poště vyhledala a vypsala přihlášku, podepsala, orazítkovala – úplně bez problémů. Workshop se totiž koná v době, kdy už mám po výuce, je ve městě a nic nestojí. Jakmile byla návratka odeslaná, pokračovala jsem s druhým vyhlídnutým kurzem v rámci výchovy ke zdraví. Jenže ten je v Ústí, kam je špatné (a tím pádem drahé) dopravní spojení a navíc se jedná o den, kdy učím 7 hodin. Takže nic.

Vrchol!!! 

Nejvíc mně dnes ale naštvalo něco, co se školou vůbec nesouvisí. Můj drahý (opravdu drahý ;-) ) mobilní operátor mi oznámil, že jsem včas nezaplatila to, na čem jsme se domluvili a tak mi mění tarif na jiný. Až prý doplatím určitou částku, ke které jsem se zavázala, původní tarif mi opět vrátí. OK, říkám si. Je to moje blbost. Před pár dny přišla SMS s upozorněním, že se to blíží a já na to nereagovala. V tuto chvíli mě napadá, že to celé možná spojení se školou má, protože když mi přijdou SMS během dne, tak je většinou rychle odbudu, zvlášť, když jsou „jenom“ od operátora. Každou chvíli kvůli něčemu otravují, znáte to. Tak jsem tedy dobila požadovanou částku a přišla mi SMS. Vrátili jsme vám váš tarif, za což si účtujeme poplatek dle ceníku! Cože???? Tak sednu k internetu a koukám, kolik, že jsem jim hodila do chřtánu a po několika desítkách kliknutí než jsem našla příslušnou částku, jsem viděla na monitoru počítače „Poplatek za změnu tarifu z XX na XY při dodatečném plnění závazku minimálního měsíčního dobití je 100 Kč“ 

Tak se ptám ZA CO JSEM SI TOHLE ZASLOUŽILA?

 


exkurze nejen do planetária

Tak je to za mnou a docela úspěšně. Exkurze do Prahy nikoli však do Podolí, ani do lékárny, ale do planetária a do Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. 

52 dětí a 3 učitelky, kolona na Evropské, pozdní příjezd na výstaviště a neustálé otravné dotazy „Půjdeme do Mekáče?“ 

Ano, časová rezerva se vytratila ještě před odjezdem, neboť jsme čekali na opožděného žáka. Další zdržení způsobil pražský provoz. Na výstaviště jsme dorazili v čase, kdy měl začít program. Naštěstí to není daleko a po telefonické domluvě na nás počkali se začátkem programu. Takže super. Byla jsem v planetáriu poprvé a líbilo se – mně a snad i dětem. Planeta Země se z malé tečky na hvězdném nebi přibližovala a zvětšovala a vypadalo to opravdu působivě. 

Po krátké svačině jsme se rozdělili na dvě party a pokračovali Stromovkou k Místodržitelskému letohrádku. Krásná budova. I tam jsme přišli o čtvrt hodiny později než jsme měli, ale i tam na nás čekali s úsměvem. Paní si pro nás připravila povídání o budově i o časopisech. Mohli jsme se podívat na několik set let staré tiskoviny a dokonce v nich i listovat. Já bych jim je do ruky vůbec nedávala, když jsem viděla jak zuřivě listují div se stránky netrhají. Ale všechny časopisy to snad přežily. 

Bylo hodně teplé počasí. Venku, zatímco šla dovnitř druhá skupina, jsme pak rozdali žákům pracovní listy, které vyplňovali na trávníku s výhledem na Stromovku a část Prahy. Pěkné. Pak jsme se přesunuli zpět k autobusu a tradá domů.

Dohra

Fotila jsem. A jak jsem přišla domů, fotky jsem stáhla do počítače a na flešku. Dneska jsem je předala kolegovi, který je umístil do školní fotogalerie. Taky jsem napsala článek na školní web i na Novinky.cz a poslala do místního i regionálního tisku. Samozřejmě s posvěcením paní ředitelky. Kolegyně v tom možná vidí šplhání, ale mne samotnou právě propagace moc baví, tak proč toho nevyužít, že.  


Když se probudím …

Čím to je, že i když bych mohla v klidu ještě skoro hodinu spát, raději vstanu, protože stejně přemýšlím nad prací. Tak si ty myšlenky jdu hned zapsat, nebo je realizovat, protože bych stejně už nespala.

 víkendy vs. všední dny

zatím jsem všechny zářijové víkendy měla nějaký program, proto mi na školu stejně moc času nezbývalo. A když už nějaký ten čas byl pracovala jsem jen, když jsem měla chuť a náladu.  Takže to docela ujde. Přes týden to ale stále ještě s prací přeháním. Přípravy mi trvají nekonečně dlouho. Většinou si totiž připravuji prezentace ve Smart notebooku, včetně kompletních zápisů pro žáky. Usnadňuje mi to potom samotnou práci v hodině. Když totiž píši zápis ručně na tabuli, jsem otočená ke třídě zády a nejen že se začne třída automaticky bavit, ale ještě se různě pošťuchují, házejí po sobě kde co a já pak musím poslouchat žalování. 

zítra výlet

Další o čem jsem dnes ráno v posteli přemýšlela byla exkurze, která mě čeká zítra. Vymyslela jsem jí, zorganizovala. Vedoucí akce je ale zkušenější kolegyně. Dost toho zařídila, hlavně komunikaci s kanceláří školy.  Musím se jí ještě zeptat na mnoho věcí. V kolik se vlastně ráno sejdeme (učitelé), jak budeme organizovat a počítat děti. Dál se mi přihlásilo o 3 děti více než jaký počet jsem nahlásila v planetáriu – kam jedeme. Takže doufám, že dneska přijdu do školy a některé děti budou chybět a nepojedou. 

nemoci

ony docela teď různé nemoci řádí. Dětí pár chybí, ale co je horší onemocněla i jedna kolegyně a už je druhý týden marod. Do toho jsou různé sportovní závody, exkurze (ta naše) a jednomu kolegovi se narodil prcek, takže mám za ten minulý týden odsuplovány asi 4 hodiny a na některé hodiny, na které mám mít jen půlku třídy, je mám všechny.  Zrovna dneska mě čekají deváťáci na supl už za hodinu, takže jdu. Zítra budu informovat o tom, jak dopadl výlet. Tedy, pokud se ve zdraví vrátíme.

 


Blogy, blogy, blogy

Nejsem na portálu žádný „starousedlík“, zapojila jsem se teprve před pár měsíci. Avšak zapojila jsem se čile do blogování a zvykla si na určitý okruh lidí. Někdy mi přišlo líto, že není jejich aktivita větší. Říkala jsem si, že by se mohli zapojit i další lidé, aby diskuse byly rozmanitější. Oslovovala jsem své bývalé spolužáky a kamarády učitele, ale bez účinku.

Pak se roztrhl pytel s novými blogery a jejich blogy. Jak jsem pochopila, jde o účastníky kurzu, kteří mají blogování jako součást výstupu. V pořádku. Jistě je to dobrý nápad. Jenže prvních několik blogů této skupiny, které jsem ještě přečetla mě nijak neoslovily, týkaly se ICT, což je pro mne momentálně naprosto okrajová záležitost. Přestala jsem je číst. Už také pro to, že jich najednou přibývalo tolik. A někdy ani neobsahovaly žádný text nebo nebylo o co stát. Také hvězdičky mi byly signálem. Nechci se Vás, kteří jste účastníky toho kurzu, vůbec dotknout. Jen chci vyjádřit své pocity a upozornit na fakt, že příspěvky od „staré gardy“ od té doby nejsou téměř k vidění. Takže z toho usuzuji, že podobný pokles zájmu o blogy na portále postihl třeba i jiné blogery. 

 


čas neplyne nikdy stejně

Znáte to. Některé věci (včetně vyučovacích hodin) se vlečou nekonečně dlouho, jiné nám připadají jako okamžik, který nám uletěl mezi prsty. Uplynul další týden (podle třídnice již čtvrtý) v profesi učitelky. Tento týden neuplynul jako voda, ani se netáhl jako med. Prostě se odehrál, nebo lépe řečeno: prožila jsem ho. 

Není-li denních záznamů, je šedo

Přestala jsem si psát nejen elektronický deník, ale i ten papírový.  Když tak do něj koukám, poslední zápis je z pondělí a dnes je sobota. Navíc poslední záznamy se věnují čistě probíranému tématu a ne postřehům pedagogickým. Prostě na to nezbyl čas. Zkusím to ale dopsat zpětně, protože jde o důležitý materiál.  Pojedu podle sešitu na přípravy, kde mám poctivě poznamenány všechny hodiny a často i události z nich.  Jinak mám totiž v hlavě směsici událostí, které se překrývají a tvoří jakýsi šedý mišmaš. 

Ze šedého mišmaše

Stále se potýkám s kázní a tak řeším změny v zasedacím pořádku. Druhý pokus o laboratorní práce se vyvedl lépe nežli první. V páté třídě jsem vyvolala žáka k ústnímu zkoušení a on přišel s brekem. Neučil se. Ale zvládl to, až na jednu věc na vše odpověděl a dostal jedničku. Byla jsem ráda, že mně jeho pláč nerozhodil. Postupně vybírám sešity od všech tříd, abych zkontrolovala, že je mají a že si je vedou řádně. Některé sešity jsou noční můrou. Jde sice většinou o žáky s různými obtížemi, takže jim úpravu známkovat nemohu, ale mě jde přeci o to, aby se ze svých zápisků mohli učit.  Nejvíc mě zarazil jeden sešit, kdy byly zápisy z jednotlivých hodiny promíchané. Na školním pozemku jsme začali rýt – šlo to pomalu, ale šlo to.

Obávaná šestka

Rozesadila jsem svou obávanou šestou třídu podle jiného zasedacího pořádku, po té, co jsem byla na hospitaci na jejich hodině s jejich třídní. Odvážila jsem se jí poprosit, zda bych mohla přijít  a přesvědčit se jak se chovají u ní. Byli naprosto v tichosti, hlásili se. Bylo na nich vidět, že někteří pochopili, že se jim nevzdám a udělám co půjde, abychom tu výuku spolu zvládli lépe. I já jsem se musela přemoct, protože jejich paní třídní a zároveň výchovná poradkyně ve mně vzbuzuje veliký respekt, působí tak nějak nepřístupně a abych se přiznala i já z ní mám trochu strach.

Zklamání z pasivity

Velkým zklamáním pro mne byl seminář z přírodopisu v devítkách. Přišli před hodinou, zda půjdeme ven, že je hezky. Nebyla jsem proti. První hodinu jsme byli ve třídě a rozdělovali si seminární práce. Bylo jich na hodině 9 ze 17 ale bohužel nechyběl ten nejhlasitější ze všech a tak byla ta dvouhodina náročná, jako každá jiná. Druhou hodinu jsme šli tedy na školní hřiště. Měla jsem připravenou skupinovou práci. Rozdělila jsem je do trojic, ale zřejmě špatně. Měli vymyslet osvětovou kampaň. Myslela jsem, že když už jsou venku a můžou projevit konečně i svou tvůrčí stránku, že se zapojí, ale bylo mrtvo. No chtít po nich aby mysleli při odpoledce bylo asi na ně moc. Budu muset najet na jiný režim. Doufala jsem, že budeme diskutovat, tvořit a hrát si. Oni, ale jak cítili „volnější“ režim ihned vypnuli a měli zřejmě pocit, že už nejsou ve škole. 

Kromě výuky

Dál jsem zažila jednu novou událost a to, že se slavilo významné životní jubileum jedné z kolegyň a ve školní kuchyňce bylo posezení po vyučování. Hromady jídla, bohužel žádné, které by mi chutnalo. Buď sladké nebo chlebíčky a bez toho se ráda obejdu. Tak jsem zobala alespoň ovoce a zeleninu. Ale bylo to docela fajn. Přesto jsem odbíhala do kabinetu a opravovala sešity. 


zlom

Tak jsem přestala psát denní záznamy. Důvody jsou různé. Především neumím psát moc obecně a tak zabíhám někdy do podrobností a snad i osobních věcí.  Sama se snažím učit své žáky, že se nemají na internetu příliš otevírat. Nikdy nevíte kdo si to přečte, že. Druhým důvodem je časová úspora. Oněch prvních 14 dní jsem přišla domů z práce a hned zasedla k počítači, plná dojmů a očekávání toho, jak je dokážu přenést do psaného textu, aby pobavily i poučily. Přinášelo mi to radost, jistý druh uspokojení. Ale oddálilo zahájení příprav – kolikrát i o hodinu – a pak jsem odpadala od počítače rovnou do postele.

Myšmapa „Já“ 

Jak jsem se již zmínila, účastním se zdejšího e-learningu. Jedním z úkolů, který jsem dnes absolvovala, bylo sestavení myšmapy o sobě. Pomocí návodných otázek. Kdo jsem? Jaké jsou mé silné a slabé stránky? Co ráda dělám, poslouchám, čtu? Jakých úspěchů a neúspěchů jsem v životě dosáhla? Koho a co mám ráda.  Koho – to bylo snadné. Ale s „co“ jsem si chvíli lámala hlavu. Nemohla jsem přijít na věc, ke které bych byla nějak fixovaná. Až pak jsem přišla na svou klíčenku. Je děsně modrá a reklamní. Propaguje „toitoiky“(záchodky) a je na ní nápis „Jsme pro každou prdel!“ Tu mám fakt ráda. Daroval mi jí můj táta a to je jeden z lidí, které jsem uvedla v první kategorii „koho“. 

A co ráda dělám? Jednou z věcí je předávání informací. Snad i pro to je ze mne učitelka. Proto dělám zároveň tiskovou mluvčí občanskému sdružení, proto publikuji články na Novinky.cz a proto mi bylo (a je) potěšením psát na portál. Ráda předávám informace, zprostředkovávám a propaguji. Přesto čeho je moc, toho je příliš. Tak se prostě vrátím k občasným postřehům, které se dějí mně a ve mně. Třeba, že jsem si dnes pověsila (přilepila) kalendář portálu na skříň v kabinetu – akorát asi tak o 1 cm přečuhuje.

co bylo, když bylo ticho?

je to týden, co jsem nenapsala nic o dění ve svém novém působišti. Tak to stručně shrnu. Další praktické činnosti šly lépe, protože jsem s pomocí uvádějící učitelky připravila podrobný rozpis prací a přiřadila k nim žáky předem. Proběhla druhá hodina mediální výchovy a bohužel nastala změna oproti první hodině a žáci už tolik neudržovali pozornost, jak bych si představovala. Ale pořád jsou to jedny z těch lepších hodin.  Přírodopisy zvládám – kázeň stále ne. Už jsem zadala několik 5minutovek a různých samostatných prací, rozdala témata referátů, pachtila se z tištěnými zápisy (s vynechanými místy pro doplnění), protože jsem si vybrala sešity a zjistila, jak příšerně většina píše. A když už bych to kopírovala pro žáky s IVP – tak to už můžu dát rovnou všem. Dál… naučila jsem se vybírat žákovské jako výstrahu. U některých to funguje. Poznámku jsem zatím ale žádnou nedala. V pátek jsem zkusila laborky, ale špatně jsem se připravila a totálně se mi rozpadla hodina. Nic se nestihlo a nic jsem nenaučila, jenom jsem se stresovala a pořád musela pro něco odbíhat a žáky napomínat ať nesahají na tohle a na tamto. Poučila jsem se. Zítra to snad bude lepší, to je na řadě druhá polovina třídy.

Pěkný víkend s následky

 Celý víkend jsem byla mimo město a sice jsem si odpočinula od práce, ale ne od dětí. Navíc jsem pořádně nastydla a tak je dnešní výpověď dost ovlivněná „děsdou rýbou“.  Je mi totiž mizerně, je mi zima, nemůžu dýchat, mám odřený nos a zalehlé uši, bolí mě různé svaly o kterých normálně ani nevím, že je mám, protože jsem o víkendu tak nějak sportovala a na to není moje tělo zvyklé.  A při tom jsem se zpotila a prochladla. Taky jsem nedávno ztratila svou čelenku a nemůžu se dostat do města, abych si koupila novou. Ách jo. :-/

 


den čtrnáctý – bez vydechnutí

Dnes jsem učila šest hodin v kuse včetně dvou za sebou jdoucích dozorů a ačkoli se necítím vyčerpanější než jindy, nebylo příjemné přebíhat od jedné činnosti ke druhé a žádnou pořádně nedokončit. 

den začal sexem

hned první hodinu jsem vyfasovala mé první suplování. Práci neměli a protože loni nedobrali pořádně rozmnožování člověka a sexuální výchovu, rozhodla jsem se popovídat si s nimi na toto téma. Měli paní učitelku před důchodem a měla jsem pocit, že kdyby je něco zajímalo, že by se jí stejně nezeptali. Volila jsem papírkovou metodu. Každý mohl anonymně napsat libovolnou otázku. Nakonec ale nic nevymysleli. Jen jeden žák, strašné zlobidlo ale evidentně chytrý kluk, přišel s dotazem. Tak jsme měli od čeho se odpíchnout a pak jsem vybírala témata já. Například se strašně divili, že průměrný věk prvního pohlavního styku v ČR se pohybuje okolo 18 roku. Téma je zajímalo, snažila jsem se vyprávět i některé příběhy ze života, takže byl ve třídě klid a pohodová atmosféra. Téměř se ani nehihňali, jak by se dalo čekat. 

pětka, šestka, pětka, šestka

další čtyři hodiny se mi střídaly pětky a šestka. Ti šesťáci, s nimi mám největší potíže. Nedokážu je umlčet. I když jsem dneska vybrala už dvě žákovské – symbol podmíněného trestu, moc to nepomáhá. Kdybych měla sebrat žákovskou každému, kdo ruší, měla bych jich na stole celý štos a efekt by byl asi nulový.  Taky se věčně hlásí a žalují na sebe. To neřeším, stejně jako dotazy mimo látku. Potom o přestávce jsem se ptala jednoho ze žáků, zda se takto třída chová i v jiných hodinách. Odpověď mě vlastně ani nepřekvapila. Prý se takto chovají jen na mých hodinách a ještě na hodinách kolegy, který přišel před rokem a též začíná. Nemáme u nich respekt.

praktický horor

praktické činnosti poslední hodinu by byly asi největším fiaskem, kdyby mi nepomohla má uvádějící učitelka.  Tak nějak jsem věděla co a jak, ale nezvládala jsem efektivně žáky rozčlenit a zaúkolovat. Hodnocení práce pro tuto hodinu bylo pro mě dost stresující. Nezadala jsem totiž jasné požadavky a tak byla známka spíše za chování.  Stejně jsem dala jen dvě dvojky. Tohle mi prostě nejde. Jsem z toho velmi otrávená. Vím ale, že se tomu nedá vyhnout. Z něčeho ten úvazek složit musím.


Přiřítila jsem se hladová k výdejovému okénku deset minut před zavřením školní jídelny. Všechno bylo již uklizené, takže mi museli extra vyndat tác a příbor. Opět dobře uvařili, takže jsem se zasytila a šla pracovat dál. „Opravovala“ jsem kopírku v kabinetě. No, vyměnila jsem jen toner a bylo hotovo. 



den třináctý – doháněcí

Pondělky budou mé doháněcí dny. Učím jen tři hodiny a tak jsem doufala a stále doufám, že během tohoto dne doženu, co mám v pomyslné kolonce „nevyřízené“. Vstala jsem už v 5 ráno!!! Vcelku dobrovolně a vrhla se na přípravy na tento den. O víkendu jsem totiž byla pryč a měla plno jiných věcí na starosti. Měla jsem dobrý pocit, že jsem to ráno pěkně všechno zvládla.  Šla jsem do školy normálka na osmou ačkoli učím až třetí vyučovací hodinu. Udělala jsem dost takových těch drobností, ale žádnou velkou položku ze seznamu jsem vyškrtnout nemohla. (Třeba jako doupravit osnovy). 

Předposlední první hodina

Odbyla jsem si dneska poslední dvě první hodiny přírodopisu u deváťáků. Ještě jedna první hodina mě čeká taky u nich, ale na výtvarku, kterou mají jen 1x za 14 dní. Podle seminářů, kde byli zlatí, jsem usuzovala, že i v přírodopisu budou ti klidnější. No omyl. Prostě, když je to nezajímá, tak budou kecat a budou kecat a budou kecat. 

Moc odborný výklad??

U sedmáků jsem zase narazila s pojmy. Ukázalo se že například slovo charaktristika je pro ně obtížné.

ukazka zapisu

 Ačkoli jsem jim to vysvětlila a zdálo se, že to pochopili, užívat ho asi dále nebudu. Občas i při výkladu se mi zdá, že nevím, jak jim říci určitou látku srozumitelněji. Pak je také otázkou, zda jejich neporozumění výkladu není spíše otázkou jejich nepozornosti. Naprosto mě štve, když říkám otevřte si učebnici třikrát a stále jsou tací, kteří to nepovažují za sdělení, jímž by se měli řídit. Nebo, když tvrdí, že nestíhají zápis (opisují z interaktivní tabule) a přitom polovinu času prokecají nebo promarní diskusí se mnou, že je to moc textu. Přitom jde o pár vět za hodinu, které se maximálně snažím zestručnit a používat grafické prvky. Posuďte na obrázku. Upozorňuji, že jde jen o zápis (nikoli o podklad k výkladu).

dohánění  

Měla jsem návštěvu – svou předchůdkyni a zabývali jsme se DUMy. Budu asi dodělávat, co začala i nějaké další.  Zatím o tom moc nevím. Takže hodina byla v tahu. Nakonec jsem se dostala k těm osnovám, ale pořád jsem to nedotáhla do konce. Rychle to uteklo a já šla ve tři domů. No a co myslíte, že dělám od těch tří hodin do teď? Přípravy! Nevím jestli je to pro mé postavení normální. Myslím pro začínající učitelku. Řekla bych že ano. Bez přípravy bych se cítila hrozně. Zatím mě to i baví, ačkoli musím uznat, že je to vyčerpávající. Ani né tak ta náplň, jako to věčné vysedávání u počítače. Jenže mně to prostě nedá. I když na ty šesťáky už po týdnu mám trochu averzi, stejně jim dělám různá cvičení na IT, aby to měli zajímavější. Už se těším, že začnu s pětiminutovkami. Testy mě vždycky bavily. Zatím mám u dvou tříd známku za test z bezpečnosti práce a u jednoho žáka dokonce už za ústní zkoušení, protože neustále vyrušoval při samostatné práci.

Nové knihy

do postele si beru nové metodické knihy, které jsem si objednala skrze školu na mediální výchovu a na praktické činnosti. Dnes přišly. Už se těším na dobu, kdy si po práci stihnu dojít do města a večer se budu koukat na pěkný film. 


den dvanáctý – den dobrých nápadů

Nejraději bych začala od konce, ale ovládnu se. Dnes jsem měla jen tři vyučovací hodiny. Jednu o vývoji savců. Pustila jsem jim na začátku hodiny „motivační“ videoukázku (http://www.youtube.com/watch?v=faRlFsYmkeY) – evoluci Homera Simpsona. 

Pojetí semináře z přírodopisu

Pak jsem měla hodinu volnou a vymýšlela jsem náplň semináře z přírodopisu, docela jsem se na to vrhla s vervou a v podstatě začala psát nové osnovy, protože jsem nedokázala ty staré jakkoli upravit, aby mi vyhovovaly. Budu se víc soustředit na projektovou výuku, jejich vzájemnou kooperaci a rozvoj komunikačních dovedností. Chci s nimi zkusit debatu na téma prolomení těžebních limitů, chci s mini hrát hru EKOPOLIS (http://janakrotilova.blogy.rvp.cz/2011/07/30/projektovy-den-ekologie/), když už je na škole, chci vyrazit do městského muzea na geologickou expozici, chci aby zkusili připravit osvětovou kampaň … prostě aktivní věci. Ze starých osnov bych nechala jen laboratorní práce. 

Ostrý přístup

Dle rad starších zkusila jsem být odměřená, přísná a vůbec jsem se snažila mít odstup ve třídě, ve které mám problém. Neustále krafali, lomcovali lavicemi a podobně. Místo povídání jsem jim tedy rovnou psala na tabuli zápis – pravidla bezpečnosti na školním pozemku a tak. Někteří měli vztek, že musejí vůbec něco psát. Před koncem hodiny jsem jim rozdala testy s tím, že mohou použít zápisky, které mají v sešitě.

Úplně jiná hodina

Hned na to jsem měla na praktické činnosti pátou třídu. Mají odlišné osnovy od druhého stupně a v nich samé rukodělky. Přesto jeden z výstupů se také týkal bezpečnosti práce, takže jsem z učiva vybrala téma: Ochrana zdraví a životního prostředí. Rozdělila jsem žáky do 4 skupinek – plasty, sklo, papír, směsný odpad. Ve třídě si vzali jen pastelky a šli jsme na chvilku ven ke kontejnerům na tříděný odpad. Požádala jsem pana školníka, aby nám pověděl o druzích a množství odpadu, který škola vyprodukuje (jak často se kontejnery vyváží). Když jsem na to tak koukala, moc se mi to líbilo. Většina dětí poslouchala se zaujetím. Pak jsme šli do třídy a já skupinkám rozdala velké čtvrtky aby doprostřed namalovali „svůj“ kontejner, pod něj co všechno do něj patří a nad něj, co všechno tam nepatří – takže vlastně myšmapu (ale to jsem jim neříkala). Dvě se docela povedly a dva obrázky byly slabší. Neměli už na to tolik času, takže je to asi nechám příště dokreslit a pak to oskenuji.

Nečekaný závěr

Myslela jsem, že den dvanáctý tímto milým zážitkem bude končit. Ale to bych nesměla jít při odchodu ze školy přes sborovnu. Byly tam už 3 jiné učitelky a jedna druhé (neznám kontext) říká „Hledej, šmudlo!“ načež se strhla neuvěřitelná lavina hlášek z Cimrmanových her a zjistily jsme, že jsme všechny fanynky velikého mistra. Odcházela jsem téměř se slzami (smíchu) v očích. Kdo by neuronil slzu nad výrokem: „debil blbeček, debil blbeček, debil blbeček, akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe!“ Dorazivši na portál spěchala jsem založiti novou diskusi - Génius Jára Cimrman na našich školách. Přijďte!

 


den jedenáctý – improvizovaná odpoledka

Včera večer jsem si dělala přípravy asi do půl jedenácté a to jsem stihla jen tři první hodiny. Připravila jsem zápisy a některé aktivity na interaktivní tabuli (IT) pro všechny tři ročníky. Shodou okolností začínají všichni podobně – rozdílem mezi neživou a živou přírodou. Alespoň nějaké usnadnění. 

přírodopisný maraton

Chtěla bych se více rozepsat o těch prvních třech hodinách, ale zjistila jsem že si pletu, co bylo kterou hodinu, právě proto, že si byly podobné. 

Dvě hodiny volna? Kdepak!

Domnívala jsem se, že si o volné hodiny promyslím odpolední výuku, neboť včera v pozdních hodinách jsem moc nápadů neměla. Jenže … to člověk – učitel potřebuje něco okopírovat, odpočinout si u prohlížení novinek na portálu, nastříhat 28 lístečků pro žáky, vyřídit školní e-maily, nasvačit se a tak bych mohla pokračovat dál. Když jsem si konečně sedla nad sešit s přípravami, zjistila jsem že za 10 minut zvoní a já měla v hlavě najednou prázdno.  

První výtvarná výchova

první odpolední dvouhodinovka byla výtvarka. Neměla jsem vůbec žádnou představu na jaké úrovni jsou schopni tvořit. No zjistila jsem, že jejich výkony a přístup k malování jsou tolik různorodé, bohužel také vybavení se výrazně liší. Téma „Nejhezčí vzpomínka na prázdniny“ je sice asi nudné a ohrané, ale já mám plán. Všechny děti jsem si nafotila “ v póze“ jako když vzpomínají. Vytisknu je a příští hodinu se vystřihnou a nalepí na velkou čtvrtku a ten obrázek z dneška zakomponují do toho velkého tak, aby byl v bublině, která půjde od hlavy z té fotky. Až to budou mít hotové, tak sem dám ukázku, protože nevím zda-li jsem ten záměr vysvětlila srozumitelně.

Volitelné semináře bez možnosti volby

Jako studentku mě vždycky vytáčel název „volitelný“ předmět . Případně „povinně volitelný“ předmět.  Oni totiž žáci tu volbu příliš nemají. Vrátím-li se na vysokou tak volitelnost předmětů spočívala v tom, že ze šesti předmětů jsme si zvolili tři na semestr. To by bylo fajn, kdyby ovšem příští semestr nebylo na výběr týž šest předmětů a tím pádem jsme stejně museli projít všemi.  Zatímco na VŠ je to způsobeno nedostatkem kreativních vyučujících, vázaností na akreditace a nízkou ochotou měnit to, co „postačuje“, na tomto mém novém působišti jde spíše o průchodnost rozvrhů.  Chápu to, ale ráda bych, aby předmět, který vyučuji těm žákům k něčemu byl. Idealistka, říkáte si? Někdo by možná řekl že jsem MBA – čili Mladá-Blbá-Aktivní. Možná.

Nejdříve jsem tedy chtěla zjistit koho mám před sebou. Budoucí inženýry, kuchaře, uklízečky nebo lékařky? Proto se první úkol ve dvojicích týkal jejich dalších vzdělávacích úmyslů. Měli si vzájemně povědět co by chtěli dělat nebo na jakou by chtěli školu a jaké dovednosti a znalosti jsou k tomu povolání potřebná. Nepracovali sice nejtišeji, ale bavili se k věci. Ačkoli začínali na popelářích postupně jsme se propracovali k seriózním úvahám. Pak se dvojice vzájemně „představili“. Chci zvolit takovou náplň, která je bude rozvíjet po stránce dovednostní a morální.  První hodina tedy proběhla. Stále jsem netušila, co budeme dělat hodinu druhou. Dokud… neřekl kdo si „budeme pitvat žábu“. A já na to „Tak jo. A hned“. Při průzkumu programu SMART NOOTEBOK, který jsem si nahrála v přípravném týdnu, jsem objevila interaktivní sekvenci – pitva žáby. Našla jsem to, rozdala jim staré učebnice pro šestou třídu, které se válely ve skříňce a začala jsem se jich ptát. Kam by žábu zařadili, jak dýchá, kde žije, jak se rozmnožuje, kdo další patří mezi obojživelníky atd.. Přes počáteční automatický odpor k „teorii“ se velmi dobře zapojili a odpovídali v celku správně. Pak se vystřídalo pár žáků u tabule a provedli pitvu. Ostatní sledovali obrázek v učebnicích.  Do toho jsem jim vyprávěla jak jsem jedla žabí stehýnka.

Kus hodiny uteklo a zase jsem přemýšlela co dál. Šla jsem si pro něco do kabinetu a vidím RAJČATA, tito žáci je na podzim sázeli. Hned jsem tedy navázala otázkami: Jaký typ plodu je rajče? jaké jiné typy plodů znají, podle čeho se poznají …. Prostě improvizace, ale soudím že povedená, protože se nikdo nenudil a všichni se alespoň trochu zapojovali.  

Docela mě to namotivovalo a dneska jakmile sfouknu přípravy na zítra, zkusím upravit osnovy semináře, tak aby víc seděl mně i žákům.